Klovla ho! (KVK) 6
Kapitola pátá
Moudrý klobouk, nejlepší přítel kouzelníka
Já ty její nadpisy miluju!:D mám chuť ji poslat do pořadu Chcete mě?
Harry se obrátí na bok a nenávistně si Draca změří. Raz, dva... eh... co je potom? Pak ho tím metrem uškrtí.
„Slyšel jsem tě na chodbě.“ Promluví nakonec, ale do očí se mi nedívá. „Hledal jsem tě po celém vlaku.“
„Draco…“ začnu zničeně, ale on mě přeruší.
„Vidím ale, že jsi si za mě našla rychle náhradu. A dokonce slavného Pottera. Nejsi nenáročná…“ Nechtěj mě rozbrečet! Ale rozesmát se ti mě podařilo…
Po tváři mi začnou kutálet slzy se. Každé jeho slovo mě ničí víc a víc. Bylo by pro mě tisíckrát lepší, kdyby mě tu pořádně seřval, než když tu mluví monotóním a nesmírně chladným hlasem. Povedlo se. To je tak smutný.. béé!
„Adriano?“ nechápe Harry. „říkala jsi, že to je jen tvůj kamarád!“ To je naivita, co? Pravda bolí…škoda, že nezabíjí, to bych jí pak něco řekla…Sakra, sakra!! Shodím ho, jsem totiž Superwoman, a roztřesenými prsty si neohrabaně zapnu košili.
„Draco…“ mluvím při tom. To zvládneš? „Já nevěděla, co jsem měla dělat, když si zmizel a potkala jsem Harryho, který mi pomohl se zorientovat v kouzelnickém světě…tak tohle ti odkývnu jen proto, že přít se s ježkem nemá cenu.“
„…a fyzicky uspokojit, ne?“ skočí mi do řeči Draco. Ticho, teď mluví kaktus.:D Jeho oči jsou tak smutné, až mi to drhne dech. Jako šmirglpapír.:-D Jak jsem ho mohla podvést? Jak jsem mohla podvést jeho nádherné kukadla? Ta kukadla z toho musela mít šok…nemluvě o zbytku těla. Podlomí se mi kolena a skončím na zemi. Nikdo mi nepomůže. Draco se na mě z vrchu dívá zklamaně a s odporem a Harry rozpačitě sedí a očividně nic nechápe. Já jen tlumeně vzlykám. Víko rakve se zvedá, mrtvola obžívá a nechápavě civí...
„Draco, celý svůj život jsem se nikdy nezamilovala, až do tebe a… já jsem tak zmatená, ty jsi zmizel a já byla nešťastná, tak jsem potkala…“ Akce – reakce…akce – reakce…
„…Pottera. Utěšil tě alespoň?“ znovu mě nenechá domluvit.
„Nebuď tvrdý!“ zakvílím tiše. A já myslela, že to právě chce, aby byl! „Prosím tě, miláčku!“
„Neříkej mi miláčku! To říkej jemu! Mezi námi je KONEC!“ zasyčí a zmizí pryč. Kurňa, doneste mi někdo náhradní oči!
„Ach né!“ málem si začnu trhat vlasy. Nasaďte mi trnovou korunu, prosím!! Harry mezitím zavře dveře a pomůže mi do sedadla. Tam se zkroutím do klubíčka a usedavě pláču. V tu ránu se mi zhroutil celý svět. To mě už u první kapitoly…Že já blbá si neuvědomila, kolik toho je v sázce! Já ho miluji! Miluji Draca Malfoye!! Ne toho kluka, který sedí vedle mě, toho ne!!! Já ho chci nazpátek!! A ci a ci a ci! Mamíí! Ale copak to jde?
„Adri?“
Sedím v rudozlatém křesle naproti hořícímu krbu. O pár hodin později, co jsem se málem psychicky zhroutila, jsme přijeli do Bradavic. To je síla osobnosti, co? Jo, tohle by mě v jejím věku ani nenapadlo…Harry celou dobu nemluvil, jen tiše zíral kamsi ven. Když vlak zastavil, odešel bez rozloučení. Já jsem pak taky vystoupila. Cesta v lodičkách by byla nádherná, kdyby mi nehlasně neronily slzy po tváři. Jako ty lodičky? Nechápu větu. Nechápu nic…
Úpěnlivě jsem si přála jít k Dracově stolu, ač tam seděli budoucí vyvrhelové světa, jen kdybych mu byla co nejblíže. Ovšem nebylo mi dopřáno. Ten zatracený klobouk, který by už měl jít dávno do důchodu, mě sprostě poslal ke stolu, na úplně druhé straně. Ironie je, že tam sedí Harry, Hermiona a Ron, dokonce i ti dva týpci z Příčné ulice, kteří mě chtěli nabalit, zabalit a poslat do Austrálie. Jako tu šatní skříňku, že…A jaké k tomu ten mluvící kus hadru měl vysvětlení? Prý je potřeba, abych stála na dobré straně. Odsekla jsem mu, že chci být u Draca. A co on na to? Mě tvoje osobní problémy nezajímají, já jen třídím odpad mladé kouzelníky podle jejich schopnosti a jejich srdce. Ty půjdeš do modrého a ty do žlutého kontejneru…A ty jej nemáš chladné a bezcitné jako měl Zmijozel. Tvá budoucí kolej je NEBELVÍR! Moment, já myslela, že do Nebáku se nabírá podle odvahy a ne podle toho, jaká jste citlivka! Chudák Pan Klobouk už je trochu senilní, no…
Stisknu zuby až to zabolí. Mám náhradní protézu, tak co... Copak mi můžou mít za zlé, že jsem z Velké síně utekla? Můžeme a taky máme. Nevydržela bych pohledy všech, zvláště kluků. Zvláštní je, že mi to před pár týdny nevadilo. Co se změnilo? Svět anebo já? Svět těžko, ten se na tebe dívá pořád stejně zhnuseně…
„Proč jsi odešla ze slavnosti?“ sedne si Hermiona vedle mě do druhého křesla. Odpovím až po minutě. Zajímalo by mě, jak trefila…
„Slovo odejít není moc výstižné.“
„Harry mi všechno řekl.“ Řekne mi přímo. Povolím konečně čelist a namáhavě polknu.
„Harry je místní BBC?“ hodím kuličku papíru do ohně, jen to blafne. To je blaf...
„Ne.“ Pousměje se Hermiona. „je to náš přítel a se vším se nám svěřuje.“
„Jak obsáhlé je to nám?“ zeptám se podezřívavě.
„Jen já a Ron. Promiň za ten náš přístup. Mysleli jsme si, že jsi…“ ...primitivní k***a z fandomu...teď už to ovšem víme jistě.
„Dracova sestřenice?“ pomůžu ji, ale za tu dobu jsem se na ni ani jednou nepodívala.
„Ty jsi nás slyšela?“ užasne. „Byly zavřené dveře…“ Svět se zbláznil, lidi, Adrianka dokáže slyšet přes zavřené dveře!
Pokrčím rameny.
„Jsi v kouzelnickém světě, nezapomeň, že se tu dějou divné věci, které si neumíme vysvětlit.“:D jo, tak tohle bude v rubrice Největších keců na prvním místě.
„To já přece vím.“ Povzdychne si Hermy. „Řekneš mi, co je přesně mezi tebou a Mal… Dracem?“
„Teď, upřímně řečeno nic.“ Znovu bolestně polknu. Slzy mě pálí v krku. Anatomie ti nic neříká, že…
„A předtím?“ hlesne, zvědavec, jeden. Směju, se, mrtvolka, jedna.
„Jak můžu vědět, že to nepůjdeš vyžvanit?“ odseknu. „Tohle téma mě moc bolí, nerada bych, aby to příští den rozebírala celá škola.“
„Máš moje slovo.“ Slíbí svatosvatě.
„Povíš to tvým přátelům?“ zkouším ji.
„Jestli nebudeš chtít, tak ne.“
„I kdybys jim musela lhát?“
„Moje slovo je slovo.“ Dušuje se. No co, potřebovala jsem se někomu svěřit. Neumím si představit, jak bych mohla komunikovat s Martinou nebo poslat máti sovu s mými duševními problémy. Taková sova by spáchala sebevraždu skokem z věže.
„Takže nevíš, proč Brumbál poslal Draca?“ udělá Hermiona závěr. Já doufala, že tohle už jsme dostatečně rozebraly a ona se ptá znovu… ...rakev se zavírá, mrtvola znovu zemřela.
„Co na tom.“ Trhnu nevzrušeně rameny. „To mě vůbec nezajímá.“
„Ale mělo by. Ještě jsem v životě jsem neslyšela, že by jsem ředitel posílal jsem studenty k mudlům. Jsem…Teda vlastně… budoucím čarodějkám.“ Poopraví se, „musel mít k tomu sakra silný důvod.“
„Třeba kvůli té pošahané Trojici.“ Navrhnu.
„No, ale stále zůstává otázka, proč zrovna …ehm… Draco. Proč ne Harry? Vždyť je také součástí Tří! Ale není blond...a autorka ho asi nemá ráda. Ach jo, já to nechápu.“ Zazoufá si Hermy. „ale já na to přijdu, jen se neboj.“
„Nevíš, co mám teďka dělat s Dracem?“ to mě zajímá tisíckrát víc.
„Nech ho chvíli uležet. :-DDD Tady nemám slov…Jestli tě opravdu miluje, tak ti po čase odpustí.“ Zadívá se na mě utěšivě. Já se ale zděsím.
„A jaký čas máš na mysli?“ tak tři století, než ti to dojde, pět, než to dojde jemu…
„Říká se o mě, že vím všechno.“ Pousměje se Hermiona. „ale pro nás obecně holky jsou kluci naprosto nepochopitelní. Dělají věci, které se vymykají logice. Tohle je opravdu ve hvězdách.“ Flašku... ale rychle!!
„Hm. Díky.“ Zamručím, brum-brum-brum... zvednu se a jdu do své novopečené ložnice. Péct jsem se naučila až nedávno. „Čau zítra.“
Když už ulehnu do postele, oči se mi neklíží spánkem, naopak, cítím se, že bych měla energie na rozdávání. Přestože jsem se před pár hodinami málem psychicky zhroutila. A jak řekl Harry, tak i té magické. Asi pět minut strnule zírám na bleděmodré závěsy těsně přede mnou, protože jsem náročná a červenozlatá mě nebere, které mě ze všech stran obklopují a v tom se rozrazí dveře a dovnitř se nažene kvarteto mrtvol s kulomety v rukou a plynovými maskami... AHAHAH! usmívajících se dívek.
„Pšššt!“ šeptne jedna. Asi si všimne mé přítomnosti. Pro jistotu semknu pevně víčka. Jediné, co by mi chybělo, že bych musela odpovídat na jejich dotěrné otázky, co jsem zač, proč jsem se to tam dole tak rychle zabalila, proč se tvářím tak děsně inteligentně atd. atd.
„Spí?“ jistí se druhý hlas. Ten trochu poznávám. To byla ta zrzavá holka, která si povídala s Harrym a doslova na něm visela očima. Podle jejího vzhledu ji tipuju na sestru Rona Weasleye.
Ta první opatrně rozhrne moje závěsy a pak je zase zatáhne na své místo.
„Jo, jako dudek. Je trochu zvláštní, co?“ Taky jste si všimly?
„To máš pravdu. A jak je krásná!“ A kdyže bude ta svatba...? neochotně souhlasí třetí holka, kterou vůbec neznám, ani od vidění.
„Všichni kluci na ni celou dobu viseli oči.“ Vietnamoko se šlo objesyt! Přitaká roztrpčeně zrzka. „Dokonce i Harry. Stále po ni pokukoval.“
„Nevypadala, že by tím byla extrémně potěšená.“ Namítne první hlásek, co tu u mě šmíroval. „Dokonce se mi zdálo, že ji to hrozně vadilo. Možná proto práskla do bot.“
„A všimli jste si, jak se tvářila, když ji moudrý klobouk oznámil, že jde do Nebelvíru?“
„Jo, jako by na ni sáhla smrt. No fuj, já se včera myla! Můžu já? Prosím, prosím! Klidně! Ale kam teda chtěla jít? Lepší kolej na hradě není.“
„Jo, to si myslíme, my dobří.“ Odfrkne si zrzavá. „Co když plánovala Zmijozel? Jednu chvíli mi připadalo, že to strašný pojmenování stále dokola opakovala.“
„Myslíš? Nevypadala nafoukaně.“ Znovu se mě ta první zastane. Objednám tě na oční! Já ti koupím rakev…
„To možná ne, ale vypadala jako Malfoy. A teď už tak nevypadá? Teď už jako Malfoyová…Viděly jste, milé dámy, jak mu je nepřirozeně podobná? Světlé oči, vlasy…“
„No, vidíš, to mě nenapadlo. Sestru nemá, že by jeho sestřenice? Ale nějaká přestárlá na první ročník, že by přestoupila z jiné školy?“ Musí to každý omílat pořád dokola???????
Ach jo, další zástup, který si myslí to samé, co si mysleli Ron a Hermiona a vlastně… všichni, kteří mě trochu poznali. A sice: POZOR, RADIACE!
„No, to by nešla do prvního, avšak… no… tipuju ji spíše na třetí.“ Ozve se poslední hlas, který dosud mlčel. Já už toho mám tak akorát, zašustím peřinou a převalím se na druhý bok.
„Hele, budeme pokračovat zítra, ještě bychom ji probudily.“ Konečně rozumný nápad! Ale stejně se uberu do spánku a já do háje zeleného až o hodinu později. Já se ubírám do hrobu... a to rovnou.
