Klovla ho! (KVK) 7
Nasadit ruce, odložit čelist, zlomit vaz...to je vlastně blbost...hm, popojedem...
Z Brumbálova pohledu – druhá část
Deníček Bradavického Pedofila, část druhá – Jak jsem přetrumfnul Deliu Fialo
Brumbál seděl za stolem a držel zasmušile dopis od Harryho Pottera. Všechno je v pohodě, dědo, jdeme s Voldym na kalbu! Jsem už velký kluk, PlayStation už mě nebere... Věci se poněkud zkomplikovaly. Ani ještě nezačal školní rok a první problémy už jsou na scéně. Oponář se ovšem někde zasekl...Harry mu psal o Adrianě Michalcové, jak ji samotnou potkal na Příčné ulici, nevědíc si rady. Ale proč s ní nebyl Draco?? Vždyť se sám ochotně nabídl, že ji se vším pomůže! Že by náhodou potkali Luciuse Malfoye?? To snad ne!! Jsem šikovnej, ani věšteckou kouli nepotřebuju! Zato vykřičník opakuje ročník. Nebo dva. Nebyl by zas taková pohroma, kdyby byla jen údajně z mudlovské rodiny. Mnohem horší je, že je Adriana Michalcová. Průser! Kdyby se to dozvěděl Voldemort… určitě by za ní celý nadržený spěchal.
Brumbál se zadíval do okna. Sklo je zajímavý, viďte. Klávesnice na baterky má jednu výhodu... můžeš se s ní umlátit k SMRTI! Navzdory chladným stěnám tu bylo vedro až k zalknutí, léto vrcholilo. Smrtijedi jsou od něj na příkaz se od ní držet dál, a mrtvolka obžívat od něj zase ředitel pochyboval, že by Dracovi otec dovolil se s ní stýkat. Albus znovu rozložil dopis a znovu jej přečetl. A já znovu obživnout.
„Tak Adriana je jedna z Trojky.“ Řekl si pro sebe potichu. Trochu s tím počítal. Ale o to se víc musí snažit, aby stála při nás. Jenže to bude nyní těžké, jestli se nedobrovolně rozešla s Dracem. Brumbál si byl jist, že by pro ten vztah udělala všechno. Rozhodně by neváhala se Voldemortovi obětovat. Cože?? Popů <= tohle napsala hlava! Láska dokáže i nemožné věci…ty obzvlášť... a navíc to vypadá, že se Harry Potter také zamiloval. Bohužel do Adriany. Tak tady taky souhlasíme! Dívky, na které bude záviset celý svět. Prodáváme levně parcely na hroby! Ředitel na to ani nechtěl myslet. Taková nádherná mladá holčina, kolik si toho vytrpí… Pokud na tuto větu civíte s otevřenou hubou, nebojte se, nejste v tom sami. Gtžzgžh <= toto taky napsala hlava...
„Albusi, už musíme jít dolů na slavnost. Za chvíli začne Zařazování.“ Přišla ve spěchu profesorka přeměňování. Měla na sobě nový sváteční hábit v nebelvírských barvách.
„Ano, Minervo, za chvíli budu dole.“ Přikývl Brumbál. „jděte prosím pro studenty prvního ročníku a prosím vás, věnujte více pozornosti jedné blondýně, která vypadá ze všech nejvyzráleji.“ Já si snad tu čelist urvu, aby mi nemohla upadnout, nebo co! Souhlasím...
„Samozřejmě. Můžu se ale zeptat proč?“ zeptala se McGonagallová nechápavě.
„Ona je…“ přemýšlel jak ji nejlépe vystihnout a aby toho moc nevyžvanil. „… součástí velké Trojky.“ Aby toho moc nevyžvanil jo?:D Ženiální!
„Myslíte – myslíte Trojici Vy-víte-koho, Pottera a… blonďaté krávy...“ sedla si překvapeně. FOOSY!!!!! <= UŽ NÁM HRABE...
„…a Adriany Michalcové.“ Doplnil ji starý kouzelník. „Teď už je skupinka kompletní, milá paní profesorko.“ Jo, Švédi se strašně radujou.
„Ach bože.“ „Co chceš?“ Uklouzlo jmenované. Hahahahahahahahahahaha... „chudák děvče. Víte, co ji čeká? To samé, co Harrymu.“ Cože? Hrabe nám, už je načase se vyhrabat!
„Máte pravdu a ještě horší věci.“ Přitakal pochmurně. „To ona změnila Draca Malfoye. Jenže horší je, že s ním nemůže veřejně chodit. Znáte přece jeho otce.“ To je strašlivá tragédie pro nás pro všechny... cítíme s tebou, Brumblo! Chtěla jsem napsat FOOSY, ale bylo mi to zakázáno.
„Tak proč jste ho k ní posílal?“ zakroutila hlavou.
„Tak jako tak by se spolu dříve nebo později setkali. A vy víte, Minervo, že láska nikdy nedovolí zamilovanému člověku se stát Smrtijedem.“ Proč tu hubu zavírat, když mi za chvíli upadne znova? No víš jak, utrhnout, odložit....
„Ale, Albusi. Taky víte, co takový člověk je schopný udělat, vše, aby byl s tím druhým.“ Namítla profesorka. Brumbál němě pokýval hlavou, otřel si slzy, založil si záložkou stránku v románu Rosamundy Pilcherové a vstal z křesla. Vzal si na sebe jeden ze svých nejlepších hábitů a popravdě řečeno nebyl mu moc pohodlný. Škrtil ho límeček. Fandíme ti, límečku!
„Vím, proto musíme udělat všechno, aby se nestalo to nejhorší.“ Adriana žije, to nejhorší už máme za sebou! FOOSY!!!!!!! Ředitel se podíval na hodinky. „měla by jste jít pro ty ustrašené prvňáky, já jsem hned dole.“
„Tak za chvíli ve Velké síni. ČUS!“ S těmito slovy zmizela na kouzelném schodišti. Pořád čekám, jestli se tady objeví alespoň známka lidství...
Brumbál se usadil na své místo a rozhlédl se po celé síní. Zrak mu nejprve dopadl na Harryho. To muselo bolet! Toho chlapce měl upřímně rád a moc si ho vážil, i když někdy dělal pěkné skopičiny. Ale když už jsem ho požádal o ruku... a nohu... Ale kdo ne, že, v jeho věku. Skáče po pokoji...konkrétně po stropě? Seděl po boku jeho věrných kamarádů Rona Weasleyho a Hermiony Grangerové a o něčem s nimi vášnivě diskutoval. Brumbál zanechal pohledů na nebelvírský stůl a podíval se na Draca. Nevypadal nejlépe, upřímně řečeno hrozně. Tvář měl bělejší než obvykle a bezvýrazně zíral na (do) blba. Albusovy domněnky o rozpadu jejich vztahu se bohužel potvrdily. Jenže co teď? Teď si dáme Deli... a je to v pr... Nemá žádné právo jim mluvit do života, jenže ti dva prostě musí být spolu. FOOSY!!!!!!!!! Nejen pro jejich štěstí, ale pro štěstí všech. Mluv za sebe, Brumblo! (kopyrajt Araxa) Ani Draco není špatný kouzelník, ve svým ročníku patří mezi nejlepší. A jak to souvisí s FOOSAMA? Brumbál si mohutně povzdechnul a na protější straně místnosti to odválo pár studentů. Musí to nechat na nich. Samozřejmě existovala ještě jedna možnost. Říct oběma oč vše kráčí, nemůžu si prostě pomoct, ale...FOOSY!!!!!!!! jenže to nemohl, alespoň teď ne. Adriana by tuhle přímou zprávu nedokázala rozchodit, všechno chce čas. Století plynou...slepá zatáčka! Jenže kolik si ho můžeme dovolit, než se stane to, co se nejspíš stane? Tedy než se dav FOOS definitivně nasere?
Dveře se rozevřely. FOOSY jsou tady! Všechen šum utichl a veškeré obyvatelstvo Bradavic si prohlíželo nově příchozí prvňáky. Brumbál ani Adrianu nemusel hledat, vyčnívala mezi nimi tak okatě, jako sněhulák na Bahamách. To samozřejmě neušlo i ostatním, zvláště klukům. Zírali na ni jako spadlí z višně. Proč jako? Mladá pohledná blondýnka se od té doby, co ji Albus viděl, se ve svém vnějšku skoro nezměnila. Akorát mudlovské odvážné oblečení čejnžla za kouzelnický hábit, jenže i ten… Brumbál se poprvé za ten večer usmál. Adriana nikdy nedala dopustit na její styl oblékání a dokázala k tomu přizpůsobit dokonce i neforemný kouzelnický hábit. Mě vomejou! Ta holka mě IRITUJE!! Napadlo mě to slovo na F...
„Pane profesore.“ Šeptla madame Prýtová a vypadala poněkud pohoršeně. Jako ostatní její kolegyně. „Kdo je ta slečna s tím výstředním hábitem? Je nějaká moc stará, ne?“ Jo, její zjev je samozřejmě nepřekonatelná překážka pro to, aby mohla nastoupit do školy! Bohové! (FOOSY?) Mě taky každý říká, že vypadám o dva roky starší, ale ještě nikdo mi kvůli tomu nebránil nastoupit do školy!
„Ne, to se vám jen zdá.“ Tak to doufám! zakroutil hlavou, ale úsměv mu ze tváře nezmizel. Byl si jist, že Bradavice na tuhle dívku nezapomenou. No, my ostatní tedy taky ne... Bohužel nejen z té kladné stránky. Z té posmrtné? Brumbál se ale najednou zamračil. Když už byli prvňáci kousek od třínohé stoličky, Adrianina tvář už byla mnohem více jasnější. Jenže to, co v ní viděl, se mu ani trochu nelíbilo. Její smutek je daleko větší a citelnější. No nazdar, průser! FOOSY!!!!!!!!!!!!
_____________________________________________
Pauza. Rozdejchávám. Ještěže existuje ten alkohol!
Kdo jste ještě neobživl, máte u mě FOOSU!
_____________________________________________
Jen matně si poslechl každoroční řeč profesorky McGonagallové a stejným způsobem poslouchal i vyvolaná jména. Až u jednoho se probudil. Šme štarý a šenilní... jo, šme!
(„Adriana Michalcová.“) „FOOSA!“ Zvolala Minerva. Když jmenovaná vystoupila z davu, sál se znovu rozšuměl. Všichni zmateně hleděli na ni a pak s otázkou v očích na ředitele. Ten se však nezvedl, aby řekl na vysvětlenou pár slov, prostě dál nečinně seděl na své židle a čekal, co se bude dít.
Poprvé Brumbál zalitoval, že neslyší, co obyčejně moudrý klobouk říká. A ani už ji nevidí do obličeje. Jen jedním si byl jistý. Adriana by určitě chtěla být s Dracem, seč jeho kolej je poněkud… ehm… jiná než ostatní. Jenže znal klobouk tak dobře, že věděl, že se tak nestane.
„MÁRNICE!“
„NEBELVÍR!“
Kluci z této koleje začali nadšeně tleskat a jásat. My taky, my taky! Juch! Jak by ne, právě jim přiřadili nejkrásnější holku pod sluncem. Až když se Adriana otočila, Brumbál zřetelně poznal její zklamání. Strach o ní se po celou dobu dalšího zařazování více rozrůstal. Chudák se ustrašeně rozhlížela kolem, všichni na ni zírali, věnovali jí mnohem více pozornosti než samotnému rituálu. Byla možná zvyklá na zvýšenou pozornost, ale ne na pozornost šestseti lidí. Není jich tam tisíc? Po chvíli to už nevydržela a vyběhla ven. Albus už chtěl vstát, ale předčila ho Hermiona Grangerová, která se zvedla a běžela za ní. Chvíli bylo hrobové ticho. KAmen. Adrianka středem vesmíru. Přichází Apokalypsa! Pak se profesorka McGonagallová vzpamatovala, významně si odkašlala a jak se na ni všichni obrátili, hlasitě zvolala:
„FOOSY!“
„Weasleyová Ginny.“
Dveře od ředitelovy pracovny se prudce rozevřely a do nich narázoval očividně rozhořčený Draco Malfoy. Albus jen stačil vzhlédnout od svého stolu, když se od něj blonďák objevil na metr přesně. Má docela úzký stůl, co? Hostina právě před hodinou skončila a on si tady ještě vyřizoval věci ohledné školních rozvrhů.
„Děje se něco, Draco?“
„Moc dobře víte, co, pane řediteli!“ zasyčel host.
„Posaď se.“ Požádal ho klidně.
„Brumbále! Tyhle kecy už na mě neplatí! Já si nebudu sedat!!“ zakřičel Draco. Ta věc mě IRITUJE... Pomněnkové oči měl zúžené vztekem.
„Jak myslíš.“ Pokrčil rameny nenuceně. „Čeho se to konkrétně týká? Řvaním na mě ničeho nedosáhneš.“ Nesnažím se pochopit, chlastám a umírám. Sbohem! FOOSY!
„Proč jste mě posílal za tou děvkou?“ vypustil otázku, která ho hodně dlouho pálila v krku. Brumbál se hluboce zamračil.
„Jestli chceš se mnou o něčem diskutovat, tak prosím bez sprostých slov.“ Jasně, průser, že...
„Fajn.“ Zahučel Draco. „Tak proč jste mě za Adr… za ní poslal? Proč?“
„Jednou jsem ti řekl, že ti to teď nemůžu říct a to stále platí. Co se stalo tak hrozného, že mě za to proklínáš?“ sepnul vyčkávavě ruce.
„Adriana má jen tvář andílka. Přistihl jsem ji, jak si to málem rozdávala s Potterem ve vlaku. A pak si začala hrát na city, že byla hrozně zmatená, že ji to mrzí atd. atd. Můžete mi říct, proč mi to udělala? Provedl jsem ji něco?“ sedl si smutně do předem nabízeného křesla. Jistě, jen si pokecej s Brumblíčkem, školním dohazovačem, ten ti určitě dá náplast na ego! FOOSY!
„Harry mi psal, že byla na Příčné ulici sama a potřebovala pomoc. Neslíbil si ji, že ji s nákupy pomůžeš?“ vrhl po něm Albus vyčítavý pohled. Ale sám dobře věděl, co řekne.
„Slíbil jsem a taky jsem slib dodržel. Jenže v polovině prohlídky kouzelnické ulice nás načapal můj otec. Říkal, že by mu tolik nevadila obyčejná holka z mudlovské rodiny, kdyby to nebyla Adriana Michalcová. Jo a já jsem FOOSA!!! Měl jsem neodbytný pocit, že ji zná, ačkoliv je to nemožné. Ty jsi taky nemožný! A to mě IRITUJE! No a i když jsem ji nechtěl opustit, otec mě násilím donutil jít domů a nechat ji tam samotnou. Hrozně jsem si to vyčítal, mohl jsem ji poslat sovu, ale… nevím, bál jsem se.“ Ta FOOSA mě IRITUJE...
„Divíš se jí teda? Adriana není zrovna jednoduchý člověk a nikdy nebude. Tady bych si dovolila říct pravý opak... Máš ji rád?“ Z téhle otázky měl Brumbál neodůvodnělý strach. Padla jsem.
„Mám.“ Připustil tiše. „ale to, co mi udělala je se nedá odpustit!“
„Dá. A dádádá... Musíš ji jen dát šanci. A jak jsem ji dnes viděl, určitě ji hrozně chce. Opravdu ji to mrzí.“ Ředitel se na Draca díval div ne prosebně.
„Můžu vám položit jednu otázku?“
„Beze všeho.“
„Koušou FOOSY?“
„Proč vám na tom tak záleží?“ zamračil se trochu, ale tak, aby to od něj nevyznělo hrubě. Po předchozím výstupu ho to ještě zajímá? Nad tím musel Albus přemýšlet. Hahaha... vtipe! Moc dobře věděl proč, ale to mu říct nemohl. Rozhodl se říct poloviční pravdu.
„Chci nejen vaše dobro, ale i dobro nás všech. Heheheheheheheheheh. Adriana je poslední z Trojice nejmocnějších hůlek. Dřevo byla vždycky. Určitě si už o tom něco slyšel, že?“
„Ano.“ Hlesl Draco. Očividně ho to dost překvapilo. „Jednu má Pán Zla, druhou Potter a třetí tedy… Adriana?“ Bohové, si tu připadám jak uprostřed Brava.
„Přesně tak.“ Pokýval hlavou. „Dokážeš si určitě představit, co s takovým člověkem dokáže udělat zlomené srdce. A co teprve pár mrtvol, že... Profesor Snape by mohl vyprávět. Nechci ji mít na straně Voldemorta.“
„A co mám teda udělat?“ rezignoval blonďák.
„To, co ti tvé srdce říká.“ „Chcíííípni, chcííípni...“
‚Brumbále, ale to já nedokážu…‘
Moment! Kouzlo velkých keců ještě nekončí! Přece se nenecháte připravit o nádhernou ukázku uměleckého odenterování, že? Tak směle do toho:
Nádhera... ten sloh... ta zápletka... ta umělecká technika! Adrianko, skládám ti poklonu – jen skutečný génius by z hromady enterů dokázal dělat takové umělecké dílo, jako ty.
Vysoce intelektuální a ženiální prohlášení na závěr: FOOSY!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Teď vážně: FOOSY jsou všude, všimli jste si toho taky?
Závěrečný závěr: žý fvbgfvgfrcde fgtrgftriujkopépolłkcmuhnzmikł
... aneb jak jsme se naučily finsky...
Už to můžu říct: Omlouváme se za ty FOOSY, ale jsou fakt dotěrné!
Jsou nepochopené... a ženiální... stejně jako my... to víte, šílenství má s ženialitou velmi mnoho společného.
Chtěly jsme jít zahrabat Adrianku, tak jsme vyhrabaly díru, zahrabaly se do ní samy a přitom jsme odněkud vyhrabaly FOOSY... a tak nám z toho hráblo.
Foosy......
Foosy.....
Foosy....
Foosy...
Foosy..
