Jdi na obsah Jdi na menu
 


Druhí Veledýlo (F2b)

12. 11. 2009



7.První ráno
po příšerném zjištění, že kulomet někdo ukradl...

První ráno v Bradavicích! Cat měla konečně pocit, že na téhle škole vydrží a to ji naplňovalo neskutečným optimismem a radostí.
Nás vztekem a zoufalstvím. Hlas z hloubi HHJ: „Ještě že tu mám tu lopatu... můžu se zahrabat hlouběji...“ neprokopej se k sousedům, už zase si stěžovali…V noci nemohla dlouho usnout, vypila moc kofeinu-musela myslet na Siriuse a to, jak ji ve vlaku pomlouval-blbec! Příbuzný? Byla teď moc ráda, že koncem prázdnin nezměkla a nešla za ním. No on na tom byl úplně stejně. Hlavně s tím změknutím:-)Vůbec netušila, jak ho vystojí vždyť to říkám:-))) a ještě k tomu, když jsou ve stejné koleji, lituji ho, ale nakonec usnula kolem půlnoci pomocí kouzla. „Mám prázdné ruce... a najednou v nich mám baseballovou pálku!“ Našla jsem kulomet, půjčil si ho jeden maník z vedlejšího pokoje, pokoušel se tu chlupatou slepici odstřelit na chodbě, ale nevyšlo to. Blbí civilisti... Nechtěla už přemýšlet o ničem a hlavně ne o něm. To byla jen iluze, že ano? Že to nenecháte myslet, že ne? V HHJ se třesou stěny zděšením... krtci zírají... žížaly sténají... a já sahám po lopatě...
Už v po půl
tak v nebo po? My jsme v ***, a proto autorku sejmeme po ***. sedmé probudila Lili, protože se nemohla dočkat, až jí shodí z hradeb ukáže hrad.
„Co blázníš?“ zamumlala rozespale Lili
„No tak! Víš, jak jsem moc zvědavá? Nebuď labuť a vytaň!“
Básnický obrat… vytaň? Co to je? Můj chabý mozek nechápe...
„Jseš socka!“
Souhlasím! Já se potichu přidávám z hloubky sto pětadvaceti kilometrů...
„Já vím a jsem na to hrdá
Jo, tady se to potvrzuje-tak pojď. Chci toho co nejvíc stihnout.“
„Fajn, ale potichu, holky vstávaj až v 7.15-šťastlivci!“ prohodila Lili s mírným úsměvem
To je ten kybersvět… Matrix a Spiderman spojili své sítě... a já narazila na ropu...´štěstěna přeje lopatám…

To víš, k někomu je život pes.“ povídal Sirius.
A vyrazily
si zuby. Lili jí ukázala hlavně knihovnu, protože věděla, jak Cat miluje knížky nemoc zvaná biflofilie a postupně od přízemí až po páté patro všechno. To stihly? To víš, Superwomen...
„A co tajné chodby?“ zajímalo Cat
„Znám jenom 3-je jich víc, ale kde je najít ti neřeknu. Ty 3 jsou tyhle…“ a
po dalších pěti hodinách…“Vážně tady někde jsou, obejdeme to ještě jednou, jo?“ukázala jí je i s tím, kam vedou. Viz. v a po.
„Tenhle hrad podle mého mínění postavil Dioris O´Griogts.“ Řekla Cat
„Snažím se vypadat chytře a vůbec mi to nejde.“
„Jo, našla jsem to v historii všech hradů Evropy. Kdo to byl?“
Hm... zapeklitá otázka... že by architekt?
„Jeden maník z našeho rodu. Byl myslím z 
Marsu Přidej...Havaje-jeho rodiče tam emigrovali z Buranova Francie. Já bych ho tipovala na Ira, ale co my, obyčejní smrtelníci, můžeme vědět... No v každém případě, a ten můj je dost vážný, když se vrátil, tak mu lid zkomolil jméno. Světe, div se…To on postavil naše sídlo. A hádej, co se mi na něm líbí?“
Lili nevěděla, Cat se usmála a řekla: „Jeho pečlivost.“
Tohle jsem si vážně nepředstavovala!
„A dál….?“
„Byl tak pečlivej, že si všechno zapisoval-všechny plány budov, které postavil…..Už?“
Já mám mámu projektantku…a řeknu vám, ty plány vážně potřebujete, i kdyby jste byli totální lemry…
„Jako že máte plány Bradavic?“
Oh no!!!! Aktuálně z HHJ: „Den pátý - 0:44 pm. Narazila jsem čelně na uprchlé vykradače hrobů. Prokopali se sem z Egypta a kvůli jazykovým bariérám konverzace (konzervace taky – krédo egyptských uprchlíků je totiž „Mumie s sebou!“) dost vázne, ale snad je přesvědčím, aby mě nevytáhli zpátky na světlo.“
„Určitě je máme doma ve velké knihovně-kdysi jsem se na ně dívala-abych zjistila podobnosti v jednotlivých stavbách. Takže třeba za touhle jednookou čarodějnicí něco bude-teda podle mě. Ale ne, tam nic není. Jsem tam JÁ a zuřím. To ses moc daleko nedostala. Nerada bych skončila někde jinde... Ale on také dost stavěl s hesly, můj dům je na tom podobně, tady bez hesla nezvedneš ani prkýnko u záchodu, takže si počkáme na plány. Tam ta hesla budou. A potom se budeme moct toulat po Bradavicích, aniž by nás někdo viděl.“ Řekla celá rozzářená Cat. Ale slyšet tě bude pořád… hlavně kvůli neustálým zkratům tvého vedení.
„Tolik jich tu nebude.“ Řekla nepřesvědčeně Lili.
„Chceš se se mnou vsadit?“
Ne, to bych si nedovolila! Pche – v dnešní době mládež nemá žádnou páteř a plazí se pod obrazy...
„O co? To domyslíme pak-do konce dne. Bereš?“
„Fajn, já říkám, že tu bude při nejmenším tajná chodba z každé druhé místnosti. To jich sice bude hodně, ale alespoň to bude zajímavější. Kromě toho jen z mého pokoje doma jich vede asi 5, ale to je takové centrum trochu.“
Jak naschvál, že. Já chápu, že když člověk mluví, občas splete slovosled, ale když píše, nebo spíš tvoří, tak je snad schopný inteligentně aspoň vypadat...
„Beru. Ale teď musíme jít na snídani.“
Bohužel, než tam došly, umřely hlady. Jak bohužel?!
Při snídani se u nich objevil Remus: „Čaute holky-tady máte rozvrhy. Vy jste se nějak domluvily?“
Jo, známe se totiž už tak dlouho…
„Cože? Proč?“
dělaly nechápaly(vé). Jsi si jistá, že to jen dělaly?;-) Hmmm…nevím, radši se v tom nevrtám…ne, že by bylo v čem. Co ty víš, třeba nemají piliny, ale šutr.
Ukázal jim rozvrhy a řekl: „Máte je skoro na chlup stejný-až na to, že Cat nemá věštění, ale ten novej-kouzelnické murajské umění.
A do prkýnka dubového. V pěti stech padesáti kilometrech zvedám hlavu a nevěřícně zírám... Taky se tam jdu podívat. Už jsi někdy držela ten meč v ruce Cat?“ Ne, ale určitě to zkusím po vílím způsobu…
„Jo. Proč?“ zeptala se Cat.
...egyptští uprchlíci se otáčejí a taky zírají... jeden z nich obětuje svou mumii Isidě, aby nás ušetřila... jde z toho pořádný smrad, ale snad to pomůže.
„Vidíš toho kluka? Jmenuje se Sirius Black a…„
„A co je s ním?!“ vystartovala Cat.
Pes! Zdrhám!!! „Promiň. Pokračuj.“
„On je fakt dobrej-dělá to už 5 let-závodně.
To mě podržte, strachy padám na zadek. První hodinu se bude bojovat o kapitánské místo a vsází se….“ Hm, oběť Isidě zjevně nezabrala... tady nezbývá než kopat, kopat a kopat...to světýlko na konci tunelu…to jsem já. Sklapni a sviť...
„Jo, já vybírám vsázky..“ další slovo přejaté z ufonštiny! to si k nim přisedl Petr Petigrew. Cat ani Lili ho neměly rády a překřtily ho na „Krysáka“, ale jen pro sebe a třetí polovinu světa.
„Chceš si vsadit? Na koho?“
Vsázím na Smrtku! Dík za důvěru :-) Nemáš zač! Ty vždycky musíš mít poslední slovo, co?
„Třeba na sebe-10galeonů a to samé i za Lili. Já jsem její nová tisková mluvčí. Potřebovala někoho absolutně vymaštěného.“
„Fajn. Takže si tě sem i Lili píšu. To si asi fakt dost věříš, když vsázíš na sebe proti Siriusovi.“
„To jo, jsem totiž mistr světa, ale pššt!“ Řekl a velice ze široka se usmíval. Neměl tušení, že Cat musela bojovat od malička. A než odešel, tak mu řekla: „Někdo proti němu vsadit musí, ne?“
„Cat, ale to je moc peněz. Co když nevyhraješ?!“ bála se Lili. „Stojím za tebou, dám ty prachy, ale….
jestli nevyhraješ, tak z tebe vymlátím duši, je ti to jasný, že jo?.“ Aktuálně z HHJ: „Den devátý – 1:03 pm. Spolu s egyptskými uprchlíky překračujeme zemské jádro a Hodně hluboká jáma (HHJ) je tak oficiálně přejmenována na Opravdu hodně hlubokou jámu (OHHJ). Naše snaha prokopat se co nejdál od Catktusačky jinak probíhá vcelku dobře.“
„Pokud prohraju-což je málo pravděpodobné, tak ti to zaplatím.“
Hodná holka! „Jsem skromná a chytrá.“
„Tak to teda ne! Mě to nepoloží, tak co. Člověk si musí peníze alespoň trochu užívat, co říkáš?“ To jo, já to taky praktikuji…proto je věčně nemám! a Lili se už o tom nechtěla vůbec bavit a Cat byla ráda, že nemusí před tolika lidma povídat další část svého života. Takto si povídávaly jen večer, když si vlezly jedna ke druhé do postele. A jsme zase u těch blech a u pochyb o něčí sexuální orientaci :-)...
A vypravily se na první hodinu-Obrana proti černé magii.
Když vstoupily do třídy, všichni se na ni otočili a šeptali si, že to ona vsadila na sebe proti Blackovi. Lili se opravdu dobře bavila. Ostatní jí říkali, že proti němu nemá šanci a některé holky se jí dokonce smáli. Byla dost naštvaná a Black se pochmurně tvářil-očividně znal své kvality, ale byl na ni naštvaný. Na ty holky kašlala a říkala si: Vy mě naštvat ani pořádně nemůžete, stejně se vám jedná jen o to, aby si vás všiml. Ale on na vás sere a sere a sere.
A na tebe by měl taky a taky a taky… Já se přidám... jen co to tu dokopu... Smůla-já se budu smát naposled, jen počkejte. No já se s tebou klidně vsadím, že to budu já! Znáš to: Kdo se směje naposled, ten se směje naposled má dlouhý vedení. A neskákej mi do řeči!
„Dobrý den. Jmenuji se profesor Augustus Rofergorot. Sedněte si.“
Podíval se všechny a na některé se usmál-většinou na Zmijozeláky.
Nečekaně, samozřejmě. U Cat(ktusu) se na chvíli se zastavil, potom se k ní nakonil a ukousl jí nos podal jí ruku a řekl: „Strašně rád vás poznávám slečno Ridlo…Gringotová.“ Nechtěl říct náhodou Ridlová? Ne, Vidlová :-) Btw. Máš ještě VŠV? No jasně, pečlivě nastražený nad kočičí postelí.-)
„No, tak fajn, ale proč?“
Proč asi, krávo… tuhle část jejího rodokmenu jsme snad už rozebírali! Podle mě to všechno vyjde nastejno.
„Slyšel jsem totiž, že jste vsadila proti Siriusovi. Aby jste pochopila, tak můj bratr je v tomto boji druhý na světě nejlepší. Ten první už nikoho necvičí, ani nevím jeho jméno-to nezná nikdo, kromě jeho žáků. A můj bratr Aliberus cvičí tadyhle Siriuse. Kdo byl váš učitel?“
“Mistr Pai Mei.“
Tebe by měli překřtít na Šílenou Krávu! Tohle mě do příští stránky vážně zabije!!
„Toho neznám, ale snad nám ukážete se Siriusem zajímavý boj. Co říkáte? Podle mě to bude dost krátké, ale uvidíme…“
Aktuálně z OHHJ: „Den dvanáctý – 1:15 pm. Zlomila jsem lopatu o velmi tvrdý náhrobní kámen nápadně připomínající mozek Catktusačky. Naštěstí včera zděšením zemřel jeden z uprchlíků a mohla jsem tedy převzít jeho lopatu.“
Cat se neurazila a řekla s hraným sebepodceňujícím úsměvem: „Možná že jo.“
Augustus Rofergorot byl velmi nezajímavý, hodně tuctový člověk. Nevynikal ničím, až na jeho znalosti černé magie a byl velmi nadšený, že Cat v tomto také vyniká-stejně jako jeden kluk ze Zmijozelu a hned si je oblíbil, i když Cat ho moc nemusela. Měla pořád pocit, že ho má v hrsti a proto si ho nemohla pořádně vážit, ale přízeň toho zmijozeláka by chtěla.
Tady to zavání egoismem…. Máš pravdu, cítím to až tady dole....
„Už to mám“začala z ničeho nic šeptat Cat Lili „vidíš jeho učebnici? Ta co prohraje mu do ní musí dát na každou stránku kýchací prášek.“
„Blázníš? Co když nás chytí?!“
Konečně bude klid...
„Máš strach? Neboj mám neviditelný plášť“.
A já nemám slov…Podívaly se na sebe a začaly se hihňat. Hihni, hihni, hihni…Já se nestačím divit… Já už jsem cynická... po jedenácti stránkách....
Po hodině za ní přišel ten chytrý zmijozelák
…kdo by to byl řekl??-měl hrozně mastné vlasy a studené černé oči.
„Vsadil jsem na tebe 1galeon.“ A zase šel. Ani Cat ani Lili
(to) nic nechápala. Tak pokrčily rameny a šly na další hodinu. To není nic světoborného, to je úplně normální. A právě proto je to v tomhle případě světoborné :-) Ještě měli dvouhodinovku lektvarů, dvouhodinovku péče o kouzelné tvory a hodinu kouzelných formulí. Mezitím oběd, kdy popadaly na hromádku pojedly a poslaly sovu pro plány hradu Catiiné milované skřítce.
Poslední hodina byla věnována murajskému umění.
Dál to nečtu, jsem si jistá, že mi to chybět nebude…takže se mějte pěkně a ve zdraví tohle přežijte!


8. 2minuty a pak meč
, který nás konečně zbaví utrpení

Tato hodina byla v nejprostornější učebně v celém hradu. Byla asi tak 4krát delší, 3krát širší a 2krát vyšší než ostatní učebny.
Jinými slovy, Velká síň. Na jedné straně byla velká tribuna, na které bylo posazeno asi tak tři čtvrtě všech studentů a profesorů dokonce i ředitel Brumbál tu byl.Profesorem těchto hodin byl profesor Kratiknot-malý mužík, který zároveň učil i kouzelné formule a byl kdysi mistrem v tomto i jiných odvětvích kouzelnických bojů. Hlavně díky tomu, že byl 2x nižší 3x užší a 4x kratší než ostatní lidi.
Kratiknot povstal a začal: „Vidím, že jsme se sešli v hojném počtu, to je výborné! Takže k pravidlům: je povoleno až na kousání a trhání
vidlemi vlasů a používání hůlky všechno. Můžete šplhat, létat, skákat atd. mám tady 2klobouky –to jsou 2 týmy. Jsou tady vypsané na tabuli jména jednotlivých družstev a vítězové z jednotlivých družstev se nakonec utkají spolu“ Cat se podívala a zjistila, že je v jiném družstvu než Black a byla ráda. „Ten co už 1prohrál se dále už neúčastní. Bojuje se libovolnou dobu, delší než 2minuty. A boj končí,jakmile poražený 3krát (poklepe) pořádně třískne hlavou o betonový kvádr pravou rukou nebo složí meč. Na krev nehleďte. Na useknuté hlavy taky ne. Ta nepoteče,ale jakmile někdo bude jakože smrtelně zasažen, celý zezelená a je taky konec boje. Na každé tabuli je 10jmen. Ať sem teď přijde první pár z obou tabulí. Aby to bylo zajímavější a bylo se na co dívat, tak budou probíhat vždy 2zápasy zároveň.
„Takže Black proti Weaslymu a Gringottová proti Potterovi.“
Aktuálně z OHHJ: „Den šestnáctý – 1:30 pm. Blížíme se k Austrálii. K tomuto závěru jsme došli, když kolem nás proskákal krtek s mládětem v přední kapse. Velitel egyptských uprchlíků se domnívá, že v zájmu zachování co nejmenší dostupnosti z Anglie by bylo lepší zahnout trochu na sever do Tichomoří. Zbytek uprchlíků souhlasí, takže opouštíme nyní ohlodané kosti krtka a zatáčíme prudce doleva.“
Po uplynutí 2minut se Cat konečně přestala vyhýbat ranám Pottera vytáhla meč,podrazila mu nohy, jeho meč odhodila a svůj mu přiložila ke krku. A vyhrála. Blackovi to trvalo jen o minutku déle. Během odpočinků si všimla, že Black moc neskáče-je pořád nohama pevně na zemi-očividně se bez koštěte necítil ve vzduchu v bezpečí. To byla pro Cat výhoda
, bude moct využít svůj trik s létající krávou..
Když se dostala do finále, tak se nehrálo na žádné 2minuty. Když se sobě uklonili s Blackem
No to mě fakt nenapadlo, tak jí pošepta: „Budeš na zádech velmi brzy.“ „Já ti dávám ty 2minuty, aby se neřeklo a pak na zádech skončíš ty.“ Tak už se dohodněte, já chci vidět krev!
Boj začal a Black ihned tasil. Cat se mu vysmívala a uhýbala před jeho mečem. Různě skákala a na tribuně to jenom obdivně hučelo.
Pod tribunou to hučelo jinak. A hluboko pod Tichým oceánem se v polední přestávce přidává hrstka přeživších. Potom se ozval hvizd, Cat se podívala na Lili a ta jí naznačila 2minuty pryč. Otočila se zpět k Blackovi a zeširoka se usmála. Pokusil se o přímý zásah do břicha, ale Cat vyskočila a přistála mu na meči-meč neklesl Tady někdo zírá na Kill Bill... já bych radši Kill Cat...Bill Cat… Blil tu Bill? - nic, jako by byla lehká jako pírko. A zafoukal vítr…On se na ni ohromeně podíval a ona ho nakopla do hm... brady až spadl (zmijozelští jásali). Když se chtěl zvednout ze země, tak mu skočila na hrudník a přimáčkla ho k zemi a odzbrojila ho a jeho vlastní meč mu přiložila ke krku. Prohrál, ale v jeho očích byla jakási spokojenost a Cat si uvědomila až v noci, proč. Všiml si, že se třepe a je nesvá, ne ze strachu z prohry, ale z něho. Jak vzrušující moment! Stala se kapitánkou celého týmu murajských bojovníků a žádná holka si jí už nedovolila smát se, ale každý si jí vážil-dokonce i zmijozeláci. Bože, už ji někdo zabijte! Můžu? Prosím! Povoleno… Fajn, ale podej sem pánev, chci mít jistotu.
Když si šly vybrat výhru s Lili, tak si ji odchytil prof.Rofergorot.
„Cat, kdo vás to učil?
Jsem totiž příbuzný pana Alzheimera a nepamatuju si to, i když jste mi to dnes ráno řekla. Tak kdo vás učil?Nikdo, vůbec netuším, co jsem tam celou dobu dělala.
„Pai Mei, domácí skřítek. To on byl nejlepší na světě, ale už je mrtvý.“
Jednou se mu stala taková nehoda na schodech, fakt blbá smrt. No dobře, trochu jsem mu pomohla...
Usmál se na ni a propustil ji.ale Petigrew se ani trochu neusmíval, když musel vyplácet výhru tak vysokou, že utržil jen 1galeon.
A večer ve společenské místnosti byla oslava, že vyhrál někdo z Nebelvíru. Jako poslední jí přišel pogratulovat Sirius a místo pusy na líčko ji políbil na ústa. Než si to pořádně uvědomila, tak se nebránila a byla v sedmém nebi.
Tragická událost v OHHJ: „Den dvacátý první – 1:45 pm. Dnes za smutných okolností zemřel uprchlík pověřený dohledem nad mumiemi. Při průkopu pod blíže neznámým korálovým útesem se vyděsil obzvlášť škodolibého druhu žížaly tichomořské, zakopl a zmizel zasypán sarkofágy. Než se nám a ostatním uprchlíkům podařilo ho vyprostit, zemřel na udušení a těžký šok. Zmíněná žížala byla později pomstychtivě vyškubnuta ze spodní strany korálu, usmažena a rituálně snědena. Práce na průkopu k opuštěnému ostrovu uprostřed oceánu byly na okamžik přerušeny k uctění padlého.“ Hned potom ho odstrčila a lištila. Cože dělala? Naštěstí si toho nikdo kromě Lili a Jamese nikdo a ještě jednou nikdo nevšiml. Na Jamese se radši ani nepodívala a Lili naznačila, že jí to řekne pak a ona se na ni jako na znamení souhlasu usmála. Ani neodešla. Byla to oslava na její počest, ale všechny ty holky, které obklopily Siriuse jako utěšovatelky jí dost vadily. První od nich chtěl odejít, ale jakmile si všiml, že ho Cat(ktus) pozoruje, zůstal tam s nimi a mluvil s nimi a fakt nechtějte vědět, co ještě dělal s nimi. Bleskově z OHHJ: „Den... kašlu na to... ZDRHÁME!!!“ Cat se radši odvrátila a bavila se o famfrpálu s brankářem nebelvírského družstva a ten se jí zmínil, že jim chybí útočník a bude konkurz v pátek, ať určitě přijde a ona to moc ráda slíbinila. „A nechceš se večer stavit k nám? Za Saturnem doleva, pak tisíc světelných let rovně, u Mekáče nahoru a jsi tam... je to taková oslizlá, hnědo-zelená planeta...“ Je na ní neonový nápis „Sweet Home“, to nepřehlídneš! Tak jo, kyslík beru s sebou. Už proto, že byl taky moc pěkný tenhle Olivander Oleandr Wood, ale také proto, že s ním chtěla ještě chvíli kecat, protože si všimla, že ji teď pro změnu pozoruje Sirius a ona se na něj ani nepodívala. Ale už za půl hodiny šla do postele a těšila se na famfrpál a musela přemýšlet o Siriusovi. Tohle by chtělo zvěčnit, kostrbatější věty neznám….no, možná jo.Lili se vrátila za 10minut po Cat, ale ani jedna neměla náladu si povídat, ale Cat pochopila, že ji naštval James Potter, protože ho Lili nemohla ani vystát-„machra jednoho“, jak říkala. Jamesi, může tě utěšit jen to, že za pár let umřeš! O půlnoci přiletěla Liliina sova a Cat od ní vzala mapy a sladký dopis od Catline, hele, bacha na tu lajnu a taky na to lejno, své milované domácí skřítky, dala za to sově Gari kousek sladké tyčinky, aby odletěla neber úplatky, neber úplatky… aneb podruhé Absolutno, Absolutno, Absolutno:-) Za tohle děkuju:-)) a šla si lehnout, přičemž si dala mapy pod polštář i s dopisem, že si to přečte ráno. Pokud se do té doby naučí číst.
Během 2minut už zase spala tvrdým spánkem.


9.Chodba číslo 5
žije!

Ráno se Cat probudila pozdě-až v 7.15, kdy ji budila Lili.
Pozdě…pche!
„Hej díky-já bych zaspala.
Víš, mě dvě hodiny na přípravu totiž nikdy nestačily. Kde mám svůj budík?“ zamžourala ospale Cat na svůj noční stolík. Na co? Sorry, nevím, jsem zaměstnaná, kopu jako o život...
„Tak to nemám ani páru.
Raději před tebou zdrhla. Do tunelu… Průšvih! Ty jsi zhasla! Pohni si. Už tě doháním. Hned první hodinu máme Bylinkářství s tou novou profesorkou Sproutovou. Myslím, že jsem o ní četla v Denním věštci-prej nás tu bude učit i nejnovější rostliny. Přesně tak, změna profesorů v Bradavicích se klidně vyrovná celosvětové katastrofě. I některé, co si vypůjčila od víl-to bude jedinečné, protože víly skoro nikdy nepůjčují své rostliny. Asi aby čarodějové nedošli na jejich vlastnosti. Jsou to prej jen nějaké obyčejnější-ale přesto!“ rozplývala se Lili ohledně svého nejoblíbenějšího předmětu. Aktuálně z Odporné, Hodně Hnusné Jámy: „Den dvacátý čtvrtý – 2:07 pm. Začíná to být vážně otravné. Dnes jsme se prokopali na jeden opuštěný ostrov a egyptští uprchlíci začali děkovat jisté červené skvrně v domnění, že je to zapadající slunce. To ale vzápětí naštvaně zavrčelo a vyplivlo na nás zbytky lávy, takže jsme byli nuceni zalézt zpátky do jámy a zaházet se pár set metrů hluboko – potom teprve jsme zjistili, že naše řady se rozrostly o několik všežravých domorodců vybavených bambusovými lopatami a jednoho Američana, který se vzápětí představil jako Robinson Crusoe a za své ostrovní přátele vyjádřil přání tunelovat s námi.“
„Pro upřesnění-Sproutová je první, kdo vůbec víly přesvědčil ohledně těch kytek. Jednalo se o tom celé prázdniny.“ Nic lepšího totiž nikdo z nich neměl na práci.
„Z kama
Já dokážu pochopit nářečí, ale probůh, když už chcete psát, tak se naučte spisovnou češtinu! Jenže na to je potřeba mít mozek se správnou kapacitou a to autorka zjevně nemá... to všechno….ale to je stejně jedno. Takže jsme první žáci, co je uvidí, jo? No to je úžasné!! Já se tak moc těším!!! Tak dělej-pohni si! Jak ses vyspala?“ jen tak mimochodem…pokračovala Lili v rozhovoru
„Spala jsem jako dřevo
plovoucí v odporné páchnoucí břečce. Mimochodem přiletěla Gari a přinesla mapy-mám je pod….“ ale když se Cat podívala pod polštář, tak zmlkla. „Jsou pryč!!!“ Ukrad mi je bubák! Ten hajzl!
„Jako ty mapy? To si děláš srandu, ne?“ lekla se Lili.
„Bohužel ne.“
Bohužel, byli bychom jinak ušetřeni dalších dvou zbytečných stránek.
„To je ale musel vzít někdo od nás-tomu nemůžu uvěřit!“

Ne, tomu nevěřím, ale podívej se jim do hlav při hodině. Není to protizákonné? Neee, vůbec... vezmeš sekyrku, jednou švihneš a je to! OuTeď už pojď a netrap se, stejně si s tím někdo zatopil. Povodně 2006... Za chvíli se stejně dozvíme, kdo to udělal.“
Snídaně jim ani moc dneska nechutnala a Lili nahlédla do mysli jediné spolubydlící, která tam zrovna byla-Ariela DeFullová. Ta myslela na Blacka a upřeně na něj koukala, protože byla v dobrém postavení pro jeho pozorování a přitom nemohla být zpozorována.
Heh:-))))) Já byla zpozorována, jak nadsvětelnou rychlostí utíkám na záchod. Smůla, blokuju ho... mrcho... Lili to sdělila Cat a ona se jemně pousmála nad její naivitou, neptám se nad čí, ale ji to také zarmoutilo-snažila se na to nemyslet. A celkem se jí to dařilo. Tak tohle ti věřím! Nechápu smysl posledního odstavce – vlastně celé stránky... a když už jsme u toho, tak ani celé povídky...
Hodinu měli ve skleníku číslo15-ten byl nový speciálně zřízený pro tyto rostliny.
„Dobrý den všem. Jmenuji se madame Sproutová a budu vás učit, jak dnešní dvouhodinovku, tak i ostatní až do konce tohoto roku a možná i dál.
Sedmáci štěstím bez sebe... To se ještě uvidí… už jen čtyři stránky... tak, kdo mi z vás řekne, co je toto.“ „Sím, sím, to je Catktus!“ A vytáhla rostlinu podobnou fialce, jenom její listy byly ostré a pichlavé, stejně jako její okvětní lístky. Nikdo se nehlásil, tak se přihlásila Cat.
„Prosím slečno Gringottová?“
Catktus povýšila na dvojité T...všimla sis, že se pokaždé jmenuje jinak? Změna je kaktus.
„Je to
tequilovník, je to fakt síla…Barvínek, neboli Čarodějnická fialka. Když je v největším květu, tak její vůně dokáže omráčit. Je to silné afrodiziakum z Afroditina pásu. Z čeho??? Radši se neptej... Z jejích listů se dělají různé vyvařované lektvary vyvolávající ty nejsilnější vášně. Její okvětní listy jsou jedovaté-v jakémkoli způsobu vniknutí do těla-pořezání, vypití. Příznaky jedu v těle je rychlé střídaní nálad, neustálé slzení očí a zfialovění krku. Jinak cucfleky. Vyléčit se dá pouhou silou vůle,ale přesto je úmrtnost veliká. Existuje jich několik druhů, čím tmavší barva okvětních lístků, tím rychlejší pronikání jedu a dřívější smrt. Z těch, co jsou tady by jste umřeli asi tak do týdne-jsou velice bledé.“ Zakončila Cat.
„Výborně Cathrine! 10bodů pro Nebelvír. Promluvte ještě o vyléčení.“
Ne, fakt to po mě nechtějte, to by mě pak všichni přestali obdivovat, jak jsem dokonalá!
„Je to silou vůle. Musíte si představit, jak vám ten jed vnikl do těla a koluje v žilách a mění je z červené na fialovou barvu. A vy si musíte představit, jak tu fialovou měníte zpátky na červenou.
To není síla vůle, ale představivost... ale neočekávám, že někdo s IQ znuděné mouchy tse-tse to pochopí. Když to dokážete, tak jste vyléčení a rána se vám sama zahojí, že to nepoznáte. Dovolte…“ vzala Barvínka, který ležel před ní a demonstrativně se pořezala a ukázala vyléčení, než k tomu mohla madame Sproutová cokoliv dodat.
„Výborně, 20bodů pro Nebelvír, ale Cat, příště stačí to říct-ukazovat to nemusíš, i když to byla výborná ukázka. Děkuji a dále…“
Sakra, tak zase nic… nezapomeň – naděje umírá poslední! A tequilovník ještě žije.
„Madame, vy jste se nebála, že by to nemusela zvládnout?“ zeptala se nějaká vystrašená holka z Havraspáru
A jak to při té rychlosti asi mohla stihnout? Ta holka je ale naivní! Jako kdyby se Catktus mohlo někdy něco stát! (K naší smůle)

Ani trochu-abych to vysvětlila…..všechny tyto rostliny jsou ze skleníku paní Gringottové a jak mi vyprávěla, tak se tam Cat mnohokrát schovávala a pořezala se nesčetněkrát a to do konce o černé Barvínky, takže si myslím, že je to v pohodě.“ Já ne…toť vše, k jejímu dětství. Odpověděla prof.Sproutová a Cat se musela trochu začervenat. Po zbytek hodiny sledovala Lili ostatní spolubydlící, aby jim přečetla jejich paměť a zjistila, že žádná ty mapy nevzala. Pošeptala Cat: „Ani jedna z nich ty mapy nevzala. Sakra!“
Během oběda si Cat s Lili zaběhly , stejně jako ostatní vyměnit učebnice na další hodiny a potkaly se v jejich pokoji s Melissou Rufosourovou.
„Uaaaaaaaaa, zdarte holky! Já se tak netěším na lektvary!“
Bleskově z Jámy: „Nikoho už nezajímá, kolikátý je den, a hodinky mi nedávno sežral vychrtlý oceánský krtek, takže definitivně ztrácíme pojem o čase. Před nějakou dobou jsme se prokopali na dosud neobjevený kontinent s VELICE nepříjemnými obyvateli, takže jsme museli opět zahájit ústup do jámy. Když jsme se pak vynořili na světle, ocitli jsme se uvnitř utajené americké banky kdesi uprostřed oceánu, takže jsme nelenili a udělali tunel i do ní.“
Cat si s ní začala povídat: „Ale co jsi tak ospalá?“ Protože ve dne v noci kopu, inteligente...
„V noci jsem nemohla usnout, usnula jsem, až když přišel Protiva..“ „On tu byl?“
„Jo, občas sem zabloudí a usnula jsem jenom proto, že nás posypal nějakým spacím práškem a já konečně usnula.“
Jsi si jistá, že jsi po tom spacím prášku usnula? Spíš bych řekla, že blouzní... ale to nebude jen od včerejška...
„Aha, my už musíme jít, uvidíme se na Lektvarech. Zatím….“ Rozloučila se Cat a táhla Lili za sebou.
„Co blbneš? Kam tak spěcháš?!“ začala se rozčilovat Lili
„Co když ty mapy vzal Protiva? Musíme ho najít a vymlátit je od něj!“
Tady požaduji názornou ukázku od slečny Dokonalé! Nepožaduj... dostaneš ji, i kdybys nechtěla.
A teď Cat byla pro změnu táhnuta za sebou Lili.
„Já ho snad zabiju..“ zuřila Lili po cestě
Já myslím, že jsi to měla udělat dřív, než umřel.
„Ale kde ho chceš najít?“ zeptala se Cat
Co takhle zkusit hřbitov? Tam je momentálně bombardace…všichni už jsme se kvůli tomu museli zakopat… Tak nás navštiv.
„To nevím, ale začneme na jeho oblíbeném místě-na hůře.
??? Jsem blbá já nebo někdo jiný? Máš hůlku?“ Někdo jiný…zeptala se se škodolibým úsměvem Lili. „Jasně, dokonce dvě, podpírají mi zezadu oči, aby mi nevpadly dovnitř lebky.“
„No jasně, ale na copak?“ zeptala se Cat nevině a zatvářila se také škodolibě a dodala: „mám i meč“ Na ducha je obzvlášť účinný.
Protivu vážně našli v té nejvzdálenější věži od všech lidí, jak leží na mapách a točí s nimi dokola-asi nevěděl, jak se mají číst, pomyslely si obě a byly jenom rády.
Ufounštinu jen tak někdo nepřečte, to je vidět! Protiva zvedl hlavu a uviděl je.
„Kohopak to tady máme?“ zeptal se jich
Dvě krávy s rozteklým máslem místo mozku.
„Naval to, nebo za sebe neručím!!!!“ začala hned pěkně z vostra Cat a vytáhla hůlku a když viděla, že na ně Protiva vyplazuje jazyk a posmívá se jim, tak na něj zaútočila: „Obdiviatus!“, čímž ho svázala.
Je to duch, krávo! Ona za to nemůže... blbá se už narodila... Přistoupily k němu a Lili mu nahlédla do mysli a zjistila, že vlastně vážně netušil, co to vzal. Hm, tak za to může... Vzal to jen pro zábavu a nikomu o tom neřekl ani slovo. To mu to nebylo nápadné? Opravdu ani trochu?
Vzaly mu ty mapy a uháněly pryč.
Vytáhly je až na dívčích záchodech Ufňukané Uršuly.
Inkoust a pergameny jsou totiž odolné proti vodě.
„Ahoj Uršulko, jakpak se dneska máš Zlatíčko?“ začala roztomile a sladce Cat.
Nech toho, pozvracím si bambus lopatu...
„Ty si ze mě utahuješ, že jo? My se ani neznáme a už si ze mě střílíš! Uaaaaa..“ rozbrečela se a skočila do záchodku.
a Cat(ktus) hned za ní. „A jsme v hajzlu...“ „Všude dobře, doma nejlíp!“
„Vážně to znělo tak neupřímně?“ zeptala se Lili. Ale nééé…
„No abych pravdu řekla, tak ani ne, ale ona je strašně přecitlivělá a než se pustíme do luštění těch map, tak se musím jít vyčůrat…“
Doporučuji vynechat detaily… a názornou ukázku taky...
„Super nápad.“chválila ji Cat a mapy raději už nedávala z rukou a vzala je s sebou na WC.
Došel jim totiž toaletní papír.
Když už byly hotové a chystaly se spláchnout, ozvaly se v koupelně hlasy. Ale klučičí! Cat nahlédla klíčovou dírkou a zjistila, že je to Black, Potter, Krysák a Remus, Měla v úmyslu otevřít dveře a seřvat je na 3doby,
takt mívá čtyři... ale co je takt, to vlastně ani nevíš... co tam dělají, ale dostala myšlenkovou zprávu od Lili, ať tam nechodí a radši je poslouchá, ať ví co mají za lubem. Lily, ty jsi ale mrška…A byl to moc dobrý nápad…
„Remusi, zítra bychom to mohli už dodělat, ne?“ (Black)
„Tak týden! Pořád to nějak blbne. Např. to ukazuje tady na WC ještě více osob, nějaké 2 holky z Nebelvíru-Cat s Lili-zkontroluj záchody pro jistotu Petře.“
Ale jen pro jistotu…(Remus) a Cat slyšela jeho přibližující se kroky k záchodku, ve kterém byla Lili a poslouchala dál. Čekala nějaké jeho odhalení Lili a její nadávání, ale místo toho řekl : „Čisto!“ a po otevření Catiného záchodku řekl to samé! A vůbec si nevšiml té nespláchnuté věci v míse…Tak teď si připadala Cat jako blbec. Ona se tady strachuje Lili se již dokonale naučila zvládat ovlivňování myšlení a to tak dobře, že když se Krysák natáhl po toal. papíru, tak si jí nevšiml, i když se jí dotkl. Lili je génius! Jo, je to machrmrcha… nový druh husy, velice nebezpečný, zvlášť při kontaktu zblízka...
„Zase máš rýmu Petře? Zajdi na ošetřovnu! (Potter)
„Tak fajn.“ (Krysák)
„Tak, zase zítra se na to podíváme, ale asi někdy až na večer, ne?“ (Black)
„Kam to chceš dát Siriusi? Tam, kam posledně?“ (Potter)
„Ne, tentokrát za jednookou čarodějnici. Co myslíš Jamesi, Remusi?“ (Black)
„Tak fajn“ souhlasili všichni 3 svorně a odešli
„Tak co tomu říkáš?“ ozvala se po chvíli Lili.
Že na žáky sedmého ročníku je to dialog hodný pravěké opice zkoumající ostrý kámen. (odkazuji na autorčin mozek) Tohle použiji u referátu o pravěku… Jé! Budu slavná!
„Měli bychom se jim na ten plánek
oni mluvili o nějakém plánku? důkladně podívat a udělat tam nějaké změny…máš nějaký jiný názor?“
„Ne, co je to za chodba za tou jednookou čarodějnicí?“
„Chodba č.5“
asi už dlouho žít nebude… Aktuálně z Jámy: „Nudíme se. Vychrtlí oceánští krtci zdrhli, a tak už nemáme co jíst. Tato situace vyvolává nepříjemné pohledy všežravých domorodců naším směrem a vede k silné nervozitě u pobožnějších z uprchlíků. Navíc nám blbne izolace a ze stropu kape oceán. Není to nic moc, ale vůdce Egypťanů Mohamed prorokuje brzký výkop na palmami obrostlý ostrovní ráj. Nezbývá než doufat – a držet se dál od domorodců.“
A hodily po sobě šibalským očkem. Tento komentář přenechávám zkušenějším :)))Tak jo: Jau! Házejte si to svinstvo po někom jiném, ano?!

O obědové přestávce se koukly po majitelích mapy a když zjistili, že nikam nespěchají, právě naopak, dávají si na čas, tak rychle do sebe naházely jídlo a vydaly se k chodbě č.5. už chcíplo a snaží se nás dohnat.
„Tak se na to mrknem. Páni, to je dost dobrý, co říkáš?“ zeptala se Cat
„Super. Hodně složité. Museli na to požít kouzlo Lupertulus a Arometotulikurulus.
Asterixi, polez dolů... Geniální“ rozplývala se Lili. A jak se dostaly za tu čarodějnici, to neřeknou…požaduji přeložit ufounštinu… sorry error.
„To jo. Tak co jim na tom provedeme? , nebo budem tak slušné, že nic….!!!???!!!“
„Budem slušné, ale ten systém použijeme taky a uděláme si náš plánek.
Budete taky originální – ostatně tuhle vlastnost autorka prokázala už v F1. Máme mnohem víc tajných chodeb, takže by to mělo být OK. Do kdy musíš vrátit ten plánek, aby si toho nikdo nevšiml, Cat? Do zítřka, takže máme plán na celou dnešní noc hotový…“ „Proč to neudělat kouzlem Copiranius? Tolik námahy to dělat ručně…“
„Tak to mě nenapadlo,
Tak to není novinka. ale stejně budeme muset být tak od půlnoci hore, Já husarka malá, mezi trabantama... abychom to dodělaly i s těmi hesly…“ Trabantů je na tisíce a já jenom sama...
„Tak půjdem dřív spát. Ale musíme si určitě zkontrolovat, jak to udělali. To si vezmeš na starosti ty a já si vezmu na starosti namalování toho plánku. Ju?“ Tak až se vám to povede, tak mi dejte vědět…dobrou! Kdyby bylo ještě těch trabantů dvě stě, já bych se jim postavila s kulometem v cestě...
„Tak ju!“ souhlasila Lili a vydaly se zpáteční cestu.
Zrovna když se chystaly vylézt t jednooké čarodějnice, tak Cat Lili zadržela.
Policie! Ani hnout!
„Co je?“ ptala se Lili
„Copak ty neslyšíš ty hlasy
ze záhrobí?“ zeptala se Cat. To jsem jen já, zapomněla jsem si mobil, tak se nedivte, že tak křičím! Jáma zase otravuje: „Dnes došlo k další tragické události. Vůdce hladových bambusů, jakýsi domorodý druh Arnolda Schwarzeneggera, dnes neposlechl civilizované rady pana Crusoea a ukousl hlavu nosiči náhradních lopat. Je to sice politováníhodné, ale nechali nám jenom levou ruku a nohu.“ „Jsem blízko. Po cestě nacházím spousty končetin, zbytky si nejspíš rozebraly masožravé žížaly. Mám strach, abych nějakou nepotkala, pro jistotu se obaluji zdejším porostem a posilňuji se tequilou…“ Někdo je u vchodu a teď říká Diserdeum. To je…Durfus Butterfly!“řekla a zamířila pravou ruku na Lili a proměnila ji v motýla. Také sebe pomocí vílího kouzla proměnila v motýla už je to tu zas... a letěla za Lili ke stropu, ale ne příliš vysoko a sedly si vedle sebe na zeď. A snažily se být nenápadné, ale pak kolem proplula rybička a bylo to v háji. „Už jsem se bála, co blbneš…“ ozval se Cat v hlavě Liliin hlásek,ale to se pod nimi už objevili Black, Potter, Remus a Krysák.
„Cítíte to?“zeptal se Black.
„Kdo z vás si up*d?“ „Blbý fazole... ne, já nic!“
„Co? Zase Gringotovou? Ty se z ní jednou poděláš, kamaráde.“ Na tuto poznámku se dostalo Potterovi hned odpovědi.
„Tak to se myslím dřív poděláš ty z Lili, i když já dostal aspoň nějakou tu pusu už a pro další jsem schopný udělat cokoliv!“
Tak si hoď mašli, to budeš mít jednodušší.
„No tak nechte toho! My nemůžeme za to, že jste se zamilovali do holek, které vás ani nemůžou vystát!
To je osud. Ne, to je trapárna. Tak už s tím dejte pokoj konečně!“ Jooo! Takhle ho nikdy ani Lili ani Cat mluvit neslyšely. Obvykle měl totiž přes pusu leukoplast a mluvil tichým hlubokým hlasem. (Překlad: Vrrrr) Teď nebyl až tak tichý, jako obvykle.VRRRRRR
„To konečně zase jednou promluvil náš vlkodláček?“
Na, tady máš megafon a ještě jednou to pořádně zařvi... támhleto rozplizlé na stěnách hrající si na motýla tě neslyšelo. při těch Siriusových slovech sebou Remus trochu škubl a byl zase tiše. Tak takhle hnusně ho stírat nemusel. On je vlkodlak? Tak proto je tak nesmělý… Přečtěte si to třikrát za sebou a dojde vám, jak blbě to zní, pominu – li fakt, že podle nesmělosti poznáš vlkodlaka…tak bacha na to!
„Neříkej mi tak, nebo pokoušu Cat.“ Řekl s úšklebkem Remus
Řekni to!!!!
„To bych tě snad zabil! Ale ty ji máš stejně rád a myslíš si, že je fajn. I Lili máš rád. Tak toho bych se nebál. Ale za toho vlkodláčka se ti omlouvám. Bereš kámo?“ dokončil Siriusek
Nechtějte vidět, jak se teď tvářím… Komentář z Tichomoří: „Ještě že jsem zahrabaná... Hele, žížala s ploutvemi! Asi se blížíme k tomu ostrovu... už je načase, Arnie Bambus po mě nějak divně kouká...“ Obracím směr a vracím se zpět na ostrov… přítomnost Bambusů nejspíše zvýšila rychlost podzemní civilizace s halucinogenními představami a kapsami plnými chlupatých kytiček… Sbohem v příštím životě...
„Jasně, že jo…tak jak to vypadá Jamesi?“
„Teď je na řadě Sirius- já jsem svou část už udělal. Ale myslím, že to pořád blbne. Podle toho plánku by měla být Lili a Cat tady a ony tu nejsou,
to je určitě jen náhoda, že, takže to chce ještě poslední úpravu od červíčka-měl ses to kouzlo naučit pořádně hned napoprvé!“
„Tak já to dodělám…“ řekl Sirius a dodělal část Krysákovu i svou.
Machr... chrrr, chrrr... A holky byly velice potěšeny, že si tiply správná kouzla! Hned jak to dodělali, tak jim Lili ležela v hlavě a přinutila je myslet si, že jsou na zahradě. Proč zrovna na zahradě??? Autorce posledních 17 stránek dochází inspirace... mě zase dochází síly... mojí psycholožce sedativa... atd., atd. ... Sirius obhlédl mapu a řekl: „Tak co Jamesi, nechtěl by ses jít projít?“ „Třeba na zahradu? Tak jo. Já zatím vezmu ten plánek k sobě…“ usmáli se na sebe a odcházeli. „Jdete se dvořit? Hahahahah, Siriusi, ten jasmín pro Cat máš ještě v ložnici!“ řekl Remus. „Ale nemám!“
A všichni odešli za utahování ze Siriuse a Jamese, kteří se tomu jen smáli.
„Jak se dostaneme na zahradu dřív, než oni?!“ zeptala se vystrašeně Lili.
Vysvětlí mi někdo, na jakou zahradu? Klid, nejsi v tom sama... a bude to holka!



10. Jasmínová větévka
Znáte tu písničku od Suportů? Jmenuje se Cliché....

„Počkej, já něco vymyslím.“
Tak to teda čumím... Řekla už přeměněná Cat Lili, která už byla taky proměněná zpět v odpornou ropuchu.
„Mám to. Pojď!“ řekla Cat a Lili ji následovala. Přešla k nejbližšímu oknu, otevřela ho a proměnila obě zase pro změnu v 
netopýry ptáčky a teď musela vést zase Lili, protože Cat nevěděla, kde mají být. Když letěly, tak viděly Siriuse s krásnou větvičkou jasmínu. Škrábal se s ní v... Když doletěly, Cat vykouzlila deku, sedli si na ni a jelikož měly u sebe jenom mapy, tak si je trochu rozložily a předstíraly, že jsou zamyšlené nad nimi. Tak to je dost průhledné – kdokoli je zná déle než pět stránek, ví, že slovo ‚myslet‘ je v jejich případě silně přehnané. A už slyšeli, jak si to k nim někdo šine a tak zvedly obličej a uviděly, jak se Sirius a James jen tak prochází a Sirius ledabyle v rukou pohupuje tou větvičkou pro Cat a jakoby ji používal pro zvýraznění svých slov. Z ničeho nic se náhodou podívali směrem k holkám, jemně se usmáli a šli za nima.
„Ahojte, to by nás ani nenapadlo, že vás tady potkáme.“
Ani ve snu! Ale v noční můře ano... Řekl Sirius na obě dvě konverzačním tónem, ale přitom se díval pouze na Cat, ale na tváři toho pořád sebevědomého frajírka se objevil náznak strachu z přijmutí. Kdyby tahle věta byla betonový sloup, omlátím ji autorce o hlavu... Cat se na něj trochu usmála a byla na něm vidět ta úleva. Podal jí větvičku. „Jasmín. Můj oblíbený. Děkuji.“ Kdo zamkl ten záchod??? Tohle je akutní! Tohle je už 18 stránek…A zase se trochu nesměle usmála. Jak si hraje na nevinnou… Už to nebylo takové, jako o prázdninách. Teď to mohlo být jedině na vážno a oba to věděli a byli stejně nervózní a ostýchaví a opatrní, jakoby se báli, že se to může pokazit. Hm, dveře od záchodu mají nový nátěr... ještě že jsem k večeři neměla topinky s česnekem... Zrovna si Sirius přisedával ke Cat, když se mu objevil na tváři jakýsi zvláštní výraz rozčilení. Zvedl se a zaútočil pro Cat bezdůvodně na kousek od nich stojícího Severuse Snapea, kterého ten nečekaný útok srazil k zemi, i když měl hůlku už v ruce. Všechny lidi v okolí to přilákalo. A toho hmyzu kolem… Jaký je mezi tím rozdíl? Všichni chtěli vidět, jak si Sirius s Jamesem podají Severuse. Bylo to dva proti jednomu! To Cat i Lili rozhořčilo, doběhly k nim a obě vytáhly hůlku připraveny bít se za práva slabšího. A to kterého? To je dost překvapilo, ale uvědomili si, že to mohli čekat.
„Jste oba namyšlení frajírci! Dva proti jednomu!“ vkřikla Cat a hodila jasmínovou větvičkou o zem, až z ní spadlo pár květů (do Siriuse jako by uhodil Blesk,
to jako ty noviny,a oči se mu leskly!) Velká díra skrz Pacifik: „Na pár sladkých okamžiků jsem si užívala sluníčka na konečně nalezeném extra opuštěném ostrově na druhé straně světa, kam na mě žádný Catktus nemůže, ovšem teď bych se nejraději zase zahrabala.“ „Jsem zpátky v Anglii. Okolnosti mě donutili vrátit se a ujistit nejbližší okolí, že Bambusy se vylodily na bezpečném místě, kde založily nové plantáže tequilovníků. Jásejte!“ Jásáme!

Slaboši!“ dokončila to Lili. Máš pravdu. Ještě chvíli to vydržím. Koneckonců už jsou to jenom dvě stránky... může nás potkat něco horšího než doteď?
A otočily se k Severusovi, Jo! který až do té doby měl vítězný pohled, ale jakmile se otočily, tak se tvářil bolestivě a tiskl si nohu. A nikdo jiný si toho samozřejmě nevšiml. Cat(ktus) mu pomohla vstát. „jsi v pořádku, Severusi?“ zeptala se starostlivě Lili a on, ačkoliv by mu to bylo jindy moc odpovědět mudlovské špíně, Ona se nemyje! A to se řeeekne! tak teď řekl: „Bolí mě strašně noha. Nemůžu po ní chodit. Ale jinak dobré. Díky“ Mě se neptejte, odumřely mi mozkové buňky.„Opři se o nás“ navrhla Cat a vzala ho každá za jednu ruku za krk a vedli ho na ošetřovnu a tam ho nechali zdechnout, protože na ten ksicht se už prostě nedalo koukat. je tam radši nechtěl, ale pravda byla, že nechtěl, aby viděly, jak odcházel po svých, bez protézy nápravy nohy. On s ní totiž nic neměl, s tou protézou, a jen jich využily, ale to ony nevěděly a Cat byla naštvaná na Siriuse tak moc, jak jen mohla. Tak teď už v tom máme jasno. Absolutno, Absolutno, Absolutno... (toho si nevšímejte, já to taky nechápu...)

Tu noc malovala Cat s Lili
dvě odporné ropuchy – autoportrét... mapu a došli Mám to! Jsou to hermafroditi! na způsob psaní hesel, aniž by to musely dělat samiY. Prostě došla Catina domácí skřítka, celá šťastná tu štreku šlapala pěšky, zaučuje se na šlapku... u kola... a ta jim to celé udělala (pod postelí Cat, aby o ní nikdo nevěděl). Ale jelikož Lili už spala a Cat nemohla usnout, tak se šla projít. Šla rychlým krokem a došla až k místu, kde sebou švihla o zem jasmínovou větvičkou. Větvička byla trochu rozlámaná, tak ji zpravila vílím způsobem (…) a byla jako nová. A(bsolutno)A(bsolutno)A(bsolutno) autobazar... staré za cenu nového! Cat si k ní přičichla a možná se jí to jen zdálo, ale přes ten jasmín cítila Snapeovu hnijící nohu Siriusovu vůni a musela na něj myslet-na frajírka jednoho libového. Volové nemají libové maso... A dívala se na úplněk. Což spolu nijak nesouvisí, ale to je autorce viditelně jedno.
V tom si všimla, jak se Vrba mlátička rozpohybovala a snažila se zasáhnout něco doopravdy malého a z ničeho nic se zastavila. Bylo jí jasné, že něco nebo někdo neviditelný se dotkl suku na stromě a tím ho zastavil. Ale nevěděla, proč.
To je snad jedno, ne? Já už nemám sil... opravdu ne... Užívej si sluníčka, já to tady ošéfuju! Díky, pošlu ti tequilovník... Když se zase začala pomalu chvít ve větru, tak šla Cat trochu blíž,proměnila se v kočku a proběhla pod šlehajícími větvemi vrby, ale nevyšlo jí to, tak letěla o pár set metrů dál, až k suku a všimla si, ze z tama kama…vede chodba dál. Tahle nebyla na plánku zaznačena, takže musela být postavena později. Tak a máme po srandě. Proměnila se zpět v netopýra sebe a šla dál chodbou, protože musela vědět, kam ta chodba vede, když ji chce zakreslit do plánku. Logické. Je svatokrádež napsat to slovo do téhle... hm... Došla až ke dveřím a vyšla do dřevěných nohách S. Snapea schodech a už jí pomalu docházelo, kde je. Že je ve Chroptící chýši! Sakra! To byla první reakce. To jsem nepostřehla, může to někdo zopakovat? Chtěla se otočit na podpatku, ale ulomil se jí, takže zakopla a sletěla ze schodů o pár set metrů dál pak uslyšela nějaké zvuky a tak šla dál nahoru. Vyšla dveřmi což musel být skvělý akrobatický kousek do nějaké místnosti, kde byla jen nějaká postel s roztrhanými závěsy a okolo nic jiného, tak šla dál skrz protější stěnu. Slyšela zafunění a začmuchání a to už stála u zdi naproti té postele a viděla, jak z druhé strany té postele je ležící zakrvácený jelen a nad ním dva psy otočení k ní zády, ale jakmile ji ucítili, tak se otočili a Cat se zastavil dech. Sekla se-byl to 1pes a 1vlkodlak, a 1x1=2 blbci 3in1 který se proti ní rozběhl, aby ji jistě zabil. Ale to snad ne! Hodnej pejsek, sežer to a dostaneš hračku! První reakce, které byla Cat schopna bylo rychlé sklizení nových zásob tequilovníku, než je někdo ukradne vytáhnutí drápů a vyskočit na strop a směrem k vlkodlakovi prskat jako divoká kočka. Mohla se proměnit v motýla třeba ale nenapadlo ji to, protože nechala mozek pod postelí, a uletět, ale chtěla pomoci tomu zraněnému jelenovi, protože nevypadal vůbec dobře.Začala přemýšlet, než jí došlo, že to neumí, kdo by mohl být ten vlkodlak a hned jí došlo, že je to Remus. V tom případě ten Jelen musí být manžel paní Jelenové Sirius, James nebo Krysák! A pokud se jelen promění zpátky ve člověka,třeba aby mohl upadnout do bezvědomí, tak ho Remus roztrhá na kousky! Ježíši, tohle je myšlenkový pochod hodný štěnice ve smradlavé ponožce... „Cože? Mluví tu o mě někdo?“ V tom se podívala na místo, kde stál pes. Teď tam stál Sirius, chtěl odvést pozornost na sebe, jen aby Cat unikla, no není k pomilování? Ne, to je na sebevraždu. A to mu také vyšlo. Ještě aby ne. Viděla jak, se za ním Remus rozběhl a venku se Sirius proměnil v toho krásného chundelatého psa a lákal ho dál, ale on nešel. Věděl, že je tam Cat. Cat rychle přeběhla ke dveřím a zavřela je, právě v okamžiku, kdy se dohnal Remus zpátky a Sirius za ním. Začali se tam prát. Rychle přeběhla k jelenovi, kterému rostly krátké černé vlasy-byl to James. „Buď v klidu. Hned tě dám do kupy Jamesi Nevadí, že tě sroluji?“ a usmála se na něj a začala ho léčit vílím způsobem. Uteč! Zdrhám! Dala ho dokonale do pořádku právě v okamžiku, kdy dovnitř vnikl Remus a oškubal ji, slepici jednu opět se vrhl na Cat. „Mňam, není nad měkký mozeček... piliny? Ale co to...?“ Nebo lépe řečeno by se rád vrhnul, ale na jejím místě seděla krásná rezavá dlouhosrstá divoká kočka a plácala ocasem ze strany na stranu. Za Remusem přišel Sirius, který krvácel, ale očividně byl jinak v pořádku. Cat k němu hned přiběhla, začala se o něj lísat, vrnět a olizovat mu ránu. Bacha, dostaneš infekci! Sirius si spokojeně lehl na postel a Cat k němu vyskočila a lehla si k němu. Jasně…ale pak si uvědomili, že vlkodlak mezitím sežral jelena. Asi tak po deseti minutách odešla. Těď se jí chtělo spát strašně moc! Když přišla do pokoje, chtěla si dát svou jasmínovou větvičku do nosu, ale neměla ji. Musela ji někde ztratit…bylo jí to líto, ale byla tak moc unavená, že šla hned spát a nechala si zdát o jejím miláčkovi Siriusovi, který kvůli ní riskoval životJ Zatímco mi ostatní riskujeme život už jen tím, že se pokoušíme dočíst do konce...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-)

(Accuracy, 18. 1. 2012 21:02)

No teda holky, je škoda, že jste patrně už odešly na věčnost, ze které se nevrátí ani Smrtka a Makrela. Takových, jako jste vy, je ve světě třeba. Protože, jak jste právě dokázaly, i z nekvalitní a trapné povídky lze udělat povedenou parodii. Jen houšť.

...

(Sciurine , 14. 3. 2011 10:19)

Bože, nie! Pália ma oči! Praskla bránica! Dajte mi niekto peniaze na nové oko!
(ale glosy skvelé :-))