Jdi na obsah Jdi na menu
 


Druhí Veledýlo (F2a)

12. 11. 2009

Cat(ktus) versus Black F2 (Není žádna sranda, jezdit po okruhu... jako to máš N.G.!)


1.Malá Kočka
mňau, mňau… prrrrsk! Fuj, ta myš byla nějak otrávená...divíš se?

Všechno začalo den před velkými prázdninami.
Ten den to všechno začalo…všude bylo slyšet nelidské vytí střídající se s nekontrolovatelnými záchvaty smíchu. A co bylo nejhorší…záchod byl permanentně obsazený… Tak sorry no...Tehdy si malá dívenka uvědomila, že je trochu jiná, než ostatní. To je dobře, bylo mi trapné jí to říct přímo do očí…Odmalička stepovala pracovala a nevzpomínala si na nic jiného, než na tvář krásné ženy , hlavně na její teplo vyzařující solárium hnědé oči sa ještě jiné hnědé oči-tmavé a chladné, ale přitom pyšně se usmívající, a pak ještě jedny, nevěřícně čumící. Pokud to nevadí, já jdu zase obsadit záchod...Nééé!Jednou uklízela v knihovně, když měla svému pánovi přinést knihu, která byla až úplně v nejhornějším tož, havířu, sme tvrdý chlapi, ne? regále. To je pech, co?I když byla největší ze všech svých kamarádů a spolupracovníků (skoro 2xvětší), na ortopedii byla spousta lidí se zablokovanou krční páteří, nedosáhla na ni. Vytáhla tedy nejnovější model LG se zabudovaným foťákem a kamerou, GPRS, Java, MMS a BVČJ (Bůh ví čím ještě) a zavolala Saxaně. Jenomže Saxana měla obsazeno, Tak tam zkusila vylézt, ale když už se jí skoro dotýkala, spadla. Při pádu se praštila do hlavy a od té doby je praštěná. V té chvíli, když tam tak rozmázlá seděla na schodech si začala představovat, jak ta kniha sama spadne na zem , rovnou na ni před ni a pomůže jí vyřešit všechny její problémy, kniha spadla těsně před ni hm, vedle a otevřela se na nějaké stránce. Zapamatovala si číslo té stránky, přeci jen si nemohla pamatovat celý telefonní seznam a právě, když knihu zavřela, objevil se ve dveřích do knihovny její pán. Asi ho přilákal hluk spadnuté knihy. Okamžitě na ni začal řvát. Neměla ráda, když na ni někdo řval a vždy se tvářila, že je jí to naprosto jedno, cítíte v tom ten soulad? Až na záchod ale přitom už vymýšlela pomstu. Dál se ovšem nikdy nedostala, proto měla hlavu jako balvan. I když jednou pánovi strčila do polívky housenku. Dodneška ji oplakávám... tu housenku. Jako obvykle svůj výstup zakončil slovy: „Tak, dámy a pánové, to bylo pro dnešek všechno, nashledanou příště u dalšího dílu pořadu Neváhej a řvi! Mazej za ostatníma(i) skřítkama(skřítky)!“ A tak šla, ale upozornila ho, že to skloňování opravuje naposledy. A připomněla mu, že aspoň v televizi by lidi měli mluvit spisovně.

Nebyla jako ostatní skřítci-oni velmi těžko nesli seřvání a taky nevypadala jako ostatní
lidé. Vypadala podle svého názoru silně zkresleného pitím máslového ležáku jako nenormální (skoro 6letté) děvče. Ale všichni jí říkali Kočko. Jak nápadité... To má z toho, že pořád žere ty myši. Kdyby si k nim vzala alespoň chleba. Ale to ne, ona je líná si vylézt na regál. Nevěděla proč, ale tyto bytosti měly strach ji říct jinak. Možná by je taky sežrala... A taky všichni skřítci uměli nějaká kouzla, ony, nebo oni? Autorka by se mohla konečně rozhodnout, která dělaly, Nemyslím, že k tomu někdy dojde...když jim to pán nakázal. Každý se na něco specializoval. Ona měla na starosti pánova syna Scrosiuce Juniora Chudák kluk…hehehehehehe. Tak teď už víme, že autorka nemůže za to, že je jaksi... hm..., stala se jen obětí kruté výchovy. Zajímal se o SAmurajské čaroděje a chtěl se vždy stát jedním z kamikadze nich. K tomu mu sloužila Kočka. Jak může Kočka k něčemu sloužit????? Co je to za blbost? Ale hele, jako rohožka docela ujde...venku je bahno. Začal jí tak říkat on, protože když spolu trénovali asi tak po 5. On to někdo počítal? Stíháš to? Ne... nechápavě na to čumím od začátku odstavce... (ona musela bojovat bez meče, aby měl alespoň nějakou převahu). Nj, šestiletý dítě místo boxovacího pytle...Když už neměla sílu před ním utíkat a on ji dostihl a ona spadla na zem. Rozmáchl se a směřoval mečem vodorovně k zemi zajímavá poloha a ona si chránila obličej rukou. Její nehty z ničeho nic vyrostly asi tak o 30cm pravítko a meč se o ně zastavil. A máš to, nemusíš chodit na manikúru. Kdyby se to nestalo, určitě by přišla o ruku. Hej, a možná i o chlupy v nose. Juniora (Scrosiuce Juniora) pro ty pomalejší je to ten samý člověk – autorka tento podstatný fakt opět nezmínila. to natolik naštvalo, že se jí ty nehty pokoušel odstranit ten den všemi možnými způsoby, ale byly nezničitelné. Nakonec ji chtěl zabít, protože si připadal zostuzen, ale to se naštěstí o tom už dozvěděl pán a přiběhl jako uragán odkdy uragány umí běhat? Nevím, ale máš to tady černé na bílém. a nafackoval svému synovi tak, jako ještě nikdy. Tomu říkám věta! A dokonce tam snad ani není špatně umístěná čárka, ale jistá si tím nejsem, poslední stránka na mě zanechala jisté následky... při poslední stránce jsem znuděně koukala z okna, taky jsem si nevšimla. Potom Kočce jen řekl, že když ty nehty dokázala vydělat cože? Vidím dobře?, dokáže je i zadělat a musí to udělat do rána. Povedlo se jí to až kolem půl čtvrté ráno. Tak brzo? A co dělala potom? No co... lakovala si zbytky...
Od toho dne každý den trénovala s Juniorem (s vypůjčeným tupým mečem) pro ty pomalejší je to ten samý člověk, i když se zjevně přejmenoval, uklízela a po nocích a když nebyl pán ani jeho syn doma, četla. Zavřená v komoře s nohami nahoře a ujídala zásoby na zimu. Počkej, já myslela, že nohy nahoře měl kohout a ne slepice. Ten je neměl na regále. Po necelém roce měla přečtenou skoro celou pánovu knihovnu v šesti letech po nocích, utahaná z celodenního úklidu - slušný výkon... a rozšířila své schopnosti natolik, že dokázala prstem ohřívat vodu a rozmrazovat a pomocí myšlenek pohybovat s věcmi, ovšem toto mělo větší účinek, pokud k tomu přidala ruce apod. Všichni jsme pochopili tento důkaz o nefalšované MS. Něco na způsob: „Říkejte mi Bože!“ „Pro tebe Bruce...“ Jednoho večera si vzpomněla na knihu co jí spadla sama do náruče a začala ji číst. To si pamatovala i tu stránku, nebo co? Celé její přečtení jí nezabralo ani 2týdny. Kdyby tam byly alespoň mezery…ale chápu, že sama autorka byla tímto veledílem znechucená natolik, že to po sobě odmítala číst. Ale hej, dej jí aspoň pět bodů za snahu... F1 byla horší... Obdivuji tvou odvahu říct to po druhé stránce. To proto, že asi o pět stránek dál vám řeknu, že měním názor:-) Po přečtení došla k názoru, že není domácí skřítek, ale asi víla. Kdo by to byl řekl… Já jsem došla k názoru, že je něco mnohem horšího. Celé ji to velice ohromilo, mě rozplakalo a proto ke svým 7.narozeninám si sama nadělila dárek. Tomu se říká narcismus. Všimni si ale, že stejně jako v F1 je tu hlavní hrdinka jako Santa Clausová. Všichni skřítci ji nenáviděli zbožňovali, a tak jí nanosili jídla, kolik jen unesla, aby už konečně vypadla, nabrousila si svůj vypůjčený meč , všichni víme, že ho ukradla a dostala ještě od skřítků oblečení, které si sama navrhla Člověče, na co vůbec chodíš na tu textilku? Zírám tam do zdi…doma už je mám okoukaný. a oni ho pro ni ušili ze starých šatů Juniora (černé šortky, černý nátělník a pevné, červené návleky na ruky (ce) až po lokty z dračí kůže) „Jo, jsem drsná holka, je mi už sedm, tak bacha na mě!“ To aby se nebál - rychlosti formulí - někdo žere tik-taky a někdo si zahulí jako - to máš N.G.! když se s ní loučili, nejstarší jí dal ještě na krk oprátku řetízek, na kterém se jako do sebe propletení hadi táhli různé kovy (skloňujeme podle vzoru hradi nebo spíš hadi)a na jehož středu byl nějaký neustále měnící barvy kámen slovní spojení vynecháme, protože mi to nezdravě zvyšuje sebevědomí, (měnil barvy podle člověka a jeho celkového rozpoložení, v mém případě je to neustále zelenožlutá)- vždy měl u ní barvy smíšené červenou a zelenou a jedna převažovala. Nechci vědět, co ty barvy znamenaly…počkat…ne, nechci, vážně! Semafor, ne... díky… Bylo to to nejhorší nejkrásnější co jsem kdy viděla. Rozplakala jsem se. Snad za poslední 2 roky u ní viděli poprvé slzy. Eh... moment, já jdu sklidit tequilovník... tohle chce nějakou tu vzpruhu a tik-taky nejsou po ruce...

Rozloučila se s nimi a odešla do…….


2.Džungle
hledat Tarzana… co blázníš, teď frčí King Kong...

Když vyšla ze dveří,
nechtějte vědět, do čeho šlápla, jen do toho ocitla se v džungli. Jo, to jsou ti maloměšťáci Podle svých vyčtených znalostí taky bych jí něco vyčetla... si domyslela , kde asi je a na co si má dávat pozor na mě a rozhodla se jít doprava na jih. První dva dny nepotkala žádné lidi ani zvířata=>což je v džungli naprosto normální a jedla své šlohnuté nabalené zásoby. Když si čtvrtý den probojovávala cestu nějakým vysokým porostem, všimla si, že se pořád někde zachytávají její do pasu dlouhé vlasy. A já doufala, že si toho nevšimne…Usekala si je mečem ne, trochu na stranu... jak máš krk... a řetízek si napevno dala do vlasů a sloužil jí teď dokonce ještě jako čelenka. A gumičku zahodila…všestranné využití a tequilovník nezabírá...to chce čas…nebo další dvě stránky. Přestože už neměla žádné jídlo celý den v puse, byla šťastná, jako nikdy v životě.To my budeme taky, až umře hlady… Já už jsem teď, ptz nemám co zvracet...
Další den měla už takový hlad, že by jedla snad i hlínu.
Hej, tam je spousta bílkovin…červi, žížaly, housenky… záchod už je volný, jestli chceš... díky! Ale když dopoledne potkala opuštěné mládě ocelota, které šlo zrovna kolem na nákup, naříkajícího vedle své mrtvé matky, tak ne, asi už bylo po nákupu, která asi umřela hladem, asi určitě, mládě si totiž spletlo řeznictví se zelinářstvím, vzala ho s sebou a hledala jídlo i pro něj. Co jí zbývalo, pacifistce… já jdu volat Greenpeace.. travička zelená, to je moje potěšení. Odpoledne uviděla slepici, „Čau, ségra!“ zabila ji a snědla ji syrovou napůl se svým Axelem, tak pojmenovala svého ocelota. Tomu se říká kanibalismus... ubohá slepice... Každý den pak byla schopna sehnat něco k jídlu pro oba, když teda zrovna něco potkali v džungli, kde nebyla zvířata.
Po dalších dnech si všimla, že je pronásledují nějací tygři.
Autorka čtenáře nešetří, nejspíš zastává názor oddělat je už na začátku… Nebo slyšela Voldyho nové krédo: „Když nezabere Avada, umlaťme ho pánví...“ Aneb tolik k teoriím o výší Idiotova IQ. Dělali si asi zálusk na Axela. Huso… Všimněte si, že ačkoli jsou slepice – nebo husy, jak chcete – všeobecně považovány za chutnější než mládě ocelota, tygři chtějí sežrat pouze jeho. Když se je chystali napadnout, vystrčila své drápky ošklivá košiška (už je uměla vystrkovat až 50cm a věděla, že delší už nebudou) Když pominu fakt, jak to asi mohla vědět, jak to dělala, když se potřebovala poškrábat vy-víte-v-čem? Požádala ocelota, ne? a připravila se na boj s nimi, když udělali místo pro ještě někoho ve svých řadách. „Pooozor! Vpravooo hleď!“
Prolezl tama

had se sirkama

zeptal se jí: „co tu chceššššš?“

A ona: „Sháním si tu veššššš!“

Kočka nechápala, jak mu může rozumět, ale odpověděla, že hledá svou rodinu Nevěřte jí, nedávno zabila svoji sestru! Právě proto…chci vidět, jak oddělá kohouta. a neví, proč to všichni ti tygři poslouchají. Odpověděl, že pouhý dotek jeho kůže je smrtelný. Dotkni se ho, prosím! Koukej, jak má krásnou slizkou kůži! Otočil se ke lvům To bude tou evolucí…tak jako se svět mění, tak my se měníme… a mluvil s nimi nějakým jazykem, kterému ani Kočka nerozuměla. Z toho musela mít mindrák… to víš, ufonština není univerzální, jak sis myslela, slípko... Zdálo se jí, že hada štve (mě taky) tygry proti ní. Ale ne, to se ti jen zdá. Hodná číča, aport... dones antilopu! Vytáhla proto meč a uťala mu hlavu, což byl trochu problém vzhledem k jejím paznehtníkům, vykouzlila na své ruce oheň a spálila jeho tělo. No dámy, já zírám! Zůstal po něm jenom křišťálově průzračný kámen. Ano, svět se mění opravdu rychle… Klid, Galadriel...litujte mě! Zvedla ho a dala do kapsy. A nakonec odskákala do křoví.Přiběhl jeden tygr až k ní a dal jí k nohám svou kořist-bažanta. Ty jsi zabil strýčka! Rozdělila ho tak, aby každý tygr dostal kousek kolik těch tygrů asi bylo? To je fuk, řekni, že drželi dietu... a to stejně velký jako ona a Axel. Je libo peříčko? Promiň, strejdo, ale to víš, doba je zlá... Od té doby si se všemi zvířaty dobře rozuměla, ačkoli tam žádná nebyla ale nezastavovala se ani na jeden den. Šla pořád dál na jih. Jenomže pak narazila na jednu obzvlášť agresivní makrelu… chceš půjčit párátko?:-)))
Jednoho dne se dostala na nějakou louku.
To bude asi ten dějový zvrat… Ona totiž louka uprostřed džungle je naprosto běžný pojem. Byla tam ta nejpodivnější zvířata, jaká kdy viděla, protože tam žádná nebyla. Věděla, že jsou to draci, ale nechápala, proč jsou všichni přikováni k zemi pevnými pouty. To musely být ale příšery…bojim, bojim Neuznávala žádná omezení a proto je začala osvobozovat, i když si říkala, jestli si to zaslouží, když se ji snažili buď zadupat nebo upéct pomocí svých ohňů. A já si zase říkám, jestli se IQ hlavní hrdinky vyrovná alespoň napařovací žehličce. Neurážej žehličku! Nebude se s námi bavit! Ta žehlička? Ne, IQ...Už měla 3 osvobozené, když se před ni přemístili 3 kouzelníci a měli u sebe 3sta3cet3 s3brných s3kaček... a bez ptaní na ni namířili hůlky Ale ne…“Nazdar, nevadí, když na tebe namířím tady tím dřevěným klacíkem, že ne? Jejda, sorry, já fakt nechtěl říct Avada….“ „Hm... nemáte někdo pánev?“ a křikli: „Mdloby na tebe!“ Hbitě jim uskočila,a začal po nich nejprve posílat oheň, než si uvědomila, že ji mohou dostat do opravdové civilizace. Nejdřív všechny pozabíjet, a pak hurá na nákupy do velkoměsta. Sakra, já už tomu tequilovníku ožírám i listy...je to kaktus…ten nemá listy! Teď jsi mi zkazila iluze. Byli velice rádi, že se vzdala a konečně dostala rozum , i když si doslova vydupala, že si sebou vezme toho svého ocelota. Tuto větu jsem pochopila jen proto, že jsem nadprůměrně inteligentní. Klid... zhluboka dýchat... dojíst tequilovník...pořádně rozžvýkat. Ostny vyplivnout. Vytvořili přenášedlo a společně s ní se přenesli na ministerstvo kouzel.


3.Nový život
se spoustou špatné gramatiky…

Na ministerstvu kouzel jí podle nějakých testů
IQ zjistili, kdo je a že by se nad sebou měla zamyslet i její autorka a zavedli ji k samému ministru kouzel Alibastrovi Greyovi. Podle jejího úsudku to byl velmi moudrý muž Překlad: „Svěrací kazajku, ale rychle!“ ,ale mluvil až přespříliš vybraným způsobem:
„Vy určitě musíte být
ta kráva, co rozpustila dračí kolonii a způsobila to globální oteplování Lady Cathrine Elizabeth Gringotová, nemýlím-li se?“ „No jasně. Až na to, že jsem slepice a ne kráva. BSE už vyšlo z módy víte?“
„Tak to fakt nevím“ odpověděla.
„zrovna u sebe nemám občanku a bez ní netuším vůbec nic.“ Zamračil se a zeptal se jí:“copak ty nejseš ta holka přivezená z džungle!?! Tarzan tvrdil, že to ty jsi mu posekala jeho nejmilejší prales i s jeho nejmilejším bažantem!„A King Kong je nas*anej, protože jste s tygry tou svojí chlastačkou rušili noční klid...“
„To jsem, ale nikdo mi až do teď neřek, jak se jmenuju!! Já ti to s radostí zopakuji...slepice! Ale stejně ta věta zní směšně, co? Myslíš ještě hůř než zbytek povídky? A co na mě vůbec křičíš ty dědku jeden prašivej!!“ Nejlepší obrana je útok…a chudák děda z ní dostal infarkt. King Kong: „Kurňa, tak bude tu klid? Já se snažím číst pohádky!“ na toto se jí nezmohl odpovědět, protože umřel. Přehodnotila ho. Už si nemyslela, že je chytrý a milý, ale že je blbý, vychcaný, Tequilovník přichází o kořeny. To si děláš srandu! přetvařující se a neupřímný a zlej. To bude tou ufounštinou…
Jako první přerušil ticho on: „Asi tak za 5min. sem dorazí vaše babička a dědeček a byl bych nerad, aby se dozvěděli o naší malé potyčce…“
Jaký potyčce? Tam byla bitka??? Ne to je překlep: on myslel putyčku... ale nestihl však ani doříct, když se ve dveřích objevil urostlý, šedivý, brýlatý, vážný a respekt vzbuzující muž po šedesátce. Přesně můj typ… Neslintej, kdo to má z té klávesnice pořád utírat... Nejdříve pustil do místnosti ženu, která byla za ním.Stejně jako on vyzařovala intelekt, ale byla o pár set let mladší než muž. Byla to dokonalá dáma a usmívala se na Catherine jako měsíček na hnoji. Muž si ji prohlížel trochu zamračeně a vyzývavě. Nahodil sexy pohled a nakopl svůj stroj. Nežárli, tak je zadaný, no... Hodila po něm nachlup stejným vyzývavým pohledem a on se usmál a společně se ženou ji objali. To je najednou lásky…já ji uvidět v tom latexu, co má na sobě, tak zdrhám. Moje kočka už zdrhla a to ještě neumí pořádně číst. Naší VAŠÍ, jak poznamenal můj komplic, za žádnou cenu se k ní nehlásíme! Čestně se přiznávám... malé Kočce už došlo, že je to její děda a bábi, vzhledem k tomu, že jí to před pár vteřinami ministr řekl. Ťuťuňuňu, to je ale rožtomilá věč, co? Skoro se rozplynuli štěstím nad tím, že má ve vlasech matčin řetízek. Já mám taky v plánu se rozplynout…zřejmě dřív, než se dostanu k další stránce.
Ale Cat
(ktus) (hrine) potřetí pro ty pomalejší, obě závorky jsou ten samý člověk jako ta věc před nimi a už dejte pokoj... zůstala pořád stejná, jen se trochu víc otevřela vůči lidem. Byla zblázněná do vědění, proto od 8-10let 810 let? Dlouhověkost je v rodině zřejmě dědičná. se učila u jedné víly, která dělala soukromou učitelku a zdokonalila se ve tvorbě ohně a jeho použití a čtení myšlenek a naučila se věštit všemi možnými způsoby, porozumět výrazům zvířat a umět si získat jejich srdce stejně lehce jako mužů, a samozřejmě rostliny-vše o nich apod., přičemž trénovala se svým novým mečem čarodějné murajské umění. Tuhle větu jsem přečetla jedním dechem, nekecám, ale teď ho nějak nemůžu najít. Ale mě doktorka varovala, že to může skončit špatně, když budeme dál číst tyhle papovídky...
V 10letech nastoupila na svou první čarodějnickou školu, jmenovala se Krásnohůlky, kde vydržela do svých 12let a z kama
(spisovná čeština toto slovo nezná)ji vyhodily když pronesla: „Já si myslím…“ Dál se ovšem nedostala, spolužáci jí zařídili bezplatnou terapii na Marsu. „Všechno je tu tak moc sladký a růžový, až je mi z toho na blití!“ Máš smůlu, na záchodě jsem teď já. A zkus předběhnout tu frontu! Jen si počkej, my to taky musíme vydržet. a celý hrad pomocí kouzla zbarvila na zeleno-černoU. Přebarvení toho hradu zpátky trvalo 2 měsíce, přičemž musela ředitelka každou jeho stranu oběhat 2krát denně,aby to vůbec bylo černé všude, ale růže jim rostly navždy černé. „Jsem malá, ale šikovná (MS)!“
Z Krásnohůlek přešla do Kruvalu.
Změna je život. Co? Co? Aha, nic... tak mě zase někdy vzbuďte...To byla škola úplně opačného rázu, ale ředitel tam nerespektoval dívky. Ale Cat si všechny získala na svou stranu, což je samozřejmě velmi neočekávané a hrála famfrpál jako hlavní útočnice. Na její 16iny Co to je? Nový druh Catktusu? to přestalo ředitele s ní bavit, a řekl jí, že buď nebude hrát famfrpál v příštím roce a zhorší si známky,u čehož si nejsem tak úplně jistá, zda by to byl ředitel schopen říct, nebo přestoupí na jinou školu, že už jí zařídil Bradavice. Souhlasila s jinou školou. Když se na konci školního roku konala slavnost na jeho ukončení, tak povstala a zaklela ho do odporného starého a špinavého prasete a řekla mu, že děkuje za vynikající výuku v obraně proti černé magii. Tady si dovolím namítnout, že tohle se v Obraně rozhodně neučí… a na Kruvalu se Obrana vůbec neučí. S tím se otočila a odešla za velkého jásotu a potlesku nejen děvčat…a po cestě si říkala, jak je skvělá. Že bych zase vytáhla starý osvědčený kýbl? Do Denního věštce napsala o tom celém skvělý článek Oni to PŘIJALI?! i s fotografiemi proměny ředitele (ty dostala od kamarádů) to si fakt někdo stihl vyfotit? s tím, že na začátku nového školního roku se zase přemění zase zpátky.Legrační Svině podpisem CAT. A nikdo už jí neřekl jinak. A jsi nahraná, děvenko… WMA nebo MP3?


4.Prázdniny
Zkrať to... došel tequilovník...s radostí přeskakuji dalších patnáct stránek. Takováhle figurka v šachách není.

Tento rok se rozhodla, že si prázdniny užije stejně, jak si je užívala do teď.
Tak jsem nějak nepochopila, proč o tom vůbec píše... Doufám, že já si je budu užívat jinak…Věděla, že je naprosto neschopná ANO! Konečně jí to došlo… Kde je ta cena za skromnost? Hm, pavučiny... držet se nějakých plánů, tak se rozhodla na začátek prázdnin do Londýna-do Příčné ulice s tím, že se uvidí, jak stráví zbytek prvního měsíce prázdnin. Tak tomu říkám rozhodnutí, živě si ji dokážu představit, jak tam stojí uprostřed ulice, tupě zírá a říká si: „Super! A co budu dělat teď?“ Podle mě se zasekne už u toho tupého zírání... Na druhou půlku prázdnin si pozvala některé své bývalé spolužáky na jejich rodinné sídlo v Anglii, zalezla do komory a dělala uraženou… podle svého starého zvyku nožky nahoře a užírá zákusky... Chovali tam pár draků, skvělý koníček, zajímalo by mě, kolikrát denně volali hasiče, několik mimořádně vzácných červenokopytnatých prenů (to jsou zvířata vypadající jako koně s rudými kopyty, kteří umí létat na kratší vzdálenosti. Podle schopnosti délky letu prena se pozná jeho láska ke svému pánovi – bohudík, že ten její stál jako přikovaný Takže ten můj magnet funguje? Výborně:-))… strašně moc se těšila na svého temně rudého prena. Strašně ráda se s ním proháněla na louce a v lese a zpívala si: „Já jsem víla Amálka!“. Dávám přednost závodním hlemýžďům - jsou rychlejší. Nikdy si ho neosedlala, protože věřila, že by ho tím sevřela do klece. Nebo taky do sedla, že… Můžete být klidní, většinou se na kleci opravdu nejezdí... Ani ostatní prenové nebyli zkrocení a právě je tolik čarodějů milovalo, ale také nenávidělo a bálo se jich. Tady někdo dělá unáhlené závěry, ono to přeci jen nebude tak žhavé. V příštím životě budu rozzuřený pren a hádejte koho udupu?

Tak si právě procházela zamyšleně jakže? příčnou ulicí, když vrazila do dívky s dlouhými rezavými vlasy.
„Auuu, co to děláš, dávej přece pozor na cestu!“ obořila se na ni dívka
„No dovol…“ začala Cat ,ale dívka ji ani nenechala domluvit
„Ne sorry, já do tebe vrazila-nechtěně. Byla jsem „trochu“ zamyšlená“
A taky trochu schizofrenní, že? Vynechej ‚trochu‘. Vynechávám…
„No já vlastně taky. Je to chyba nás obou. Bereš?“
„Radši ne, srazilo by mi to ego.“
„Jo. Kam vlastně jdeš?
Zrovna jsem plánovala jít se klouzat, co ty?“ „Ne, já si právě vylízala srst, na klouzačce bych si to zase zasvinila...“
„Nemám tušení. Strašně se nudím a tak jen chodím. Kam ty?“
„Tam, kam ty.“
„To je úplně nejúžasnější, že si tak rozumíme!“
„Jo, já jsem Cat
(ktus).“
„Já Lili
Y.“
„Nepodnikneme něco?“
Bože chraň...
„Jo, ale co?“
„Kolik je hodin?“
„Je tolik, kolik právě je. Pokud máte na svých hodinkách více či méně, to není naše chyba, neboť my chodíme právě včas.“
„Pět pryč- teď je už skoro všude zavřené
O, ty chcíplino....“
„Tak jo, už vím! Dneska se nově otevírá ta mudlovská
dydžina diskotéka Sound. Nezajdeme tam?“ Stalo se vám něco podobného? Neváhejte a zavolejte Linku bezpečí, co kdyby tam byla nuda?
„Já na diskotéky moc nejsem a ani se neumím moc oblíkat
, vlastně se občas neoblíknu vůbec, je to pak pohodlnější a tancovat už vůbec…“ To mi připomíná – nedávno byla v Nikdo není dokonalý (o autorce dvojnásob) drahá Doly Buster a imitovala popředím deštník... ale to už ji pro změnu nenechala domluvit Cat a táhla ji do nejbližšího obchodu, tam něco řekla prodavačce a pomocí Letaxu se z toho obchodu dostali do velmi moderně vybaveného pokoje s vysokými štíhlými okny a velikánskou postelí.
„Kde to jsme?“ zeptala se Lili
„To je můj pokoj
, tady tě teď oddělám, neva?„Počkej, tyjo, prvně něco vyděláme a pak ji teprve odděláme...“
„Poslyš Cat
(ktus), co to je za jméno? To máš po předcích? „Nech můj předek na pokoji, jasný?“ jaké ve vlastně tvoje příjmení?“
„Gringotová. Tvoje?“
„Evanesová. Vy máte něco společného s Gringotovskou bankou?“
Gringotovou, když už to nejde napsat lépe… Ze začátku jsem měla pocit, že autorka konečně přijala lidské občanství, ale každý další řádek mě utvrzuje v tom, že je ještě pořád ufon...
„Jo, jsme majitelé. Je to důležité?“
„Ne, vůbec, při tunelování se známosti hodí.“
„Vlastně je, ale nevešlo by se to ani za nehet.
Jsem jenom trochu ožralá, ale to niiiic... obvykle mluvím ještě hloupěji... Co ten Sound?“
Cat a Lili si skvěle rozuměly a během jednoho odpoledne se staly nejlepšími kamarádkami.
Někteří by si troufli říct, že k tomu potřebuješ víc, jak jedno odpoledne… Někteří už si netroufají ani otevřít pusu, aby náhodou neušpinili náš nový růžovoučký koberec... Večer šly do Soundu na dydžinu. Obě měly minisukně a byly celkově oblečeny podle poslední šlapkovské mudlovské módy. Ale určitě si sebou zapomněly vzít Whoolite. Když jim Cat nesla pití, tak na ni začal dotírat nějaký kluk. Nic proti, ale téhle slečny bych se nedotkla ani koštětem. Bacha na ty nehty... jeden chlápek v Indii je má dlouhé víc jak dva metry – to asi bude nějaký míň zdegenerovaný vílák, ne? Snažila se ho zbavit, ale nešlo to a byl čím dál tím víc odvážnější…autorka to má asi z vlastní zkušenosti…napadlo mě, jestli mě po tomhle počteníčku ještě dokáže něco vyděsit… ´Brou noc, strýčku Fido...nedokáže;-))
„Nech ji na pokoji to je moje holka!“ řekl nějaký kolemjdoucí kluk tak 17cti lettý.
Tak tohle jsem nečetla…A vášnivě ji políbil, až se jí podlamovala kolena. Spadni, spadni…prosím! Byla mu doopravdy vděčná za vysvobození, ale jak si ji mohl dovolit políbit?! No jak asi, ty huso! A už jsme zase u toho... pořád se nemůžeme dohodnout, jestli je to husa nebo slepice – každopádně vítězí ta, která může snáz dostat ptačí chřipku. Mlčela, dokud neodešel ten dotěra, a pak ho zatáhla pod bar.
„Jak se opovažuješ?!“ a vyšila mu takový políček, až o krok ucouvl.
Ta holka se fakt nezdá… vidíš to? Ty na tu textilku vážně nemusíš chodit, stačí si vyoperovat mozek jako Catktusačka a je z tebe textilátor hned :-) Já to raději udělám po svém:-)
„Měla bys mi být spíš vděčná, ne? Zachránil jsem tě před ním! A teď mi dlužíš pusu!“
„Tak jo! Na kterou část sedínky ji chceš?
„Tak za prvé bych se ubránila sama a za druhé sis už tu pusu vybral, tak odpal!“
Asi trochu přitvrdím… Fajn, ale ať je z toho aspoň homerun! Až za plot…
„Čekal bych alespoň nějakou tu vděčnost! Ale fajn, nemusel jsem tě líbat. Odpustíš mi to?“
„Bože jo, máš totiž tak sexy zadek…ehm..promiň, to bylo schválně…vlastně ne!“ Jo, promiň, Bože, ten sexy zadek nebyl na tebe...
„Možná…“
„Tak víš co? Já už teď pospíchám.
Mám ještě spoustu zachraňování. Zítra mi řekneš, jestli jsi mi odpustila. Jo? Uvidíme se ve 3 na náměstí.“
„To si fakt myslíš, že za tebou budu běhat jako pejsek? Jestli se ti tak daří normálně balit holky, tak u mě jsi tvrdě narazil!“ a odešla.
Po čem ženy touží... a co teprve slepice?

Počkej, já tohle normálně nedělám. To jsme dva – já normálně čtu věci, co mají úroveň. Já jen že vážně pospíchám a chtěl jsem tě někam pozvat, protože se mi líbíš a máš kuráž. Lepší výmluvu sis fakt nemohl vybrat. To víš, chlapský moz... ehm... obsah dutiny lebeční? Doufám, že se uvidíme zítra. Budu čekat.“ „To bych ti radila, jinak nedostaneš kostičku!“ Na to jí vtiskl pusu na líčko a běžel někam pryč. Tak tohle se jí ještě nikdy nestalo a i když si to nepřipouštěla, tak na ni ten kluk udělal dojem teď se směji nahlas, jen abyste věděli… a byla rozhodnuta tam zítra jít. Po zbytek večera jenom kalila s Lili a naučila ji filtrovat flirtovat. To vysvětluje, proč jsou obě tak zakalené. Hej, tenhle trénink jsem už taky podstoupila…myslím to kalení. Dokonce hodily flirtík i s vyhazovači a vyhráli fakt pěknou dovolenou na záchytku Fischer – dovolená vašich snů a ti jim slíbili na příště nulové vstupné, čemuž se jen obě zasmály…než je chytli benga…

Potom jí o něm Cat vyprávěla, ale Lili byla pořád nějaká naštvaná na všechny kluky na světě a tak si moc o klucích nepopovídaly, ale o letošním mistrovství světa ve famfrpálu Bulharsko proti Řecku si pokecaly stejně skvěle, jako se vytančily.
Tohle komentovat nebudu, je to nad moje síly… Pošli lopatu... jdu kopat hodně hlubokou jámu (pro příště HHJ).


5. Když něco končí že by?, něco začíná tak nic...

Další den se viděla s tím klukem-Siriusem. Zjistila, že není jenom pěkný, ale dokonce chytrý, vtipný a má fakt skvělou sportovní postavu-prostě mňam!
No fuj, vyplivni to, co když to má breberky? Ta je zvyklá z džungle na hlínu, neřeš...A ona se mu taky očividně líbila. A pro ty slepé: Blackovi se líbí každá, takže vám to může být jedno.Jejich rande vypadaly asi takto: sešli se, políbili se na přivítanou, jeli někam na jeho motorce(do přírody, kavárny, na diskotéku apod.)Tohle nerozdýchám…volejte ambulanci!!! Není třeba, HHJ už je hotová, tam si povídali až do večera a večer ji zavezl kam chtěla, protože byla domluvena vždy s přáteli. Vlastně to nebyla pravda, ale nevěděla, jak jinak mu říct, že v Londýně mají jenom byt, a ještě v Příčné ulici. Nic z toho mu nemohla říct jako mudlovi. Ty kráso…zabijte mě někdo…nebo ne. ...jo a dones karty, ať se tam dole nenudíme...máš tam ledničku? Nepotřebujeme, pod zemí je zimy dost:-) Vlastně se ho ani nezeptala, kde bydlí, nebo kam chodí na školu, protože věděla, že by mu to musela říct také a musela by lhát. To nechtěla. A on se jí na to taky nějak taktně neptal. Už na začátku vztahu mu řekla, že nechce nic vážnýho a on s tím souhlasil. Jo jo, všechno na rovinu… Anglie je jedna velká placka – dokonce i pyramidy by tam byly vodorovné... a se Stonehenge si někdo zahrál žabky. Ale teď si začínala uvědomovat, že se do něj zamilovává. Naivko, to ještě nevíš, že jsi v pořadí…a ta fronta je fakt dost dlouhá. To ne já, to moje Shauma! Naštěstí se už blížila polovina prázdnin,takže už ho snad nikdy neuvidí. Modlila se za to, protože se nikdy nechtěla zamilovat, protože její maminka zemřela na zlomené srdce, jak jí prarodiče řekli. Jsem dojata! Dělej, vlez dovnitř a honem nás zakopej, jinak omdlím.... sousedi už jsou taky zakopaní? Ne, evakuovali je Amíci.
Když se 31.července loučili a on se s ví chtěl domluvit na další den,
řekla mu: „Řekli jsme si, že je to jenom na léto a mě teď přijedou na druhou půlku prázdnin přátelé.“
„Takže už je konec?
Bohužel zbývá ještě aspoň deset stránek... Já myslel, že…“
„No, tak jsi myslel špatně. Řekli jsme léto, pokud budeme moci-já už teď nemůžu. Zapomeň na mě. Vůbec nic o mě nevíš, tak na mě prostě zapomeň.“
A to mu říkáš teď? Právě sis předplatila lístek do záchodové mísy… Ty jo, tak jdeš nebo se mám zakopat sama?! Vydrž, teď je to napínavé…čekám, co z ní vypadne za slepičinu...
„Nezapomenu. K tomu mě prostě nemůžeš donutit!“
A vsaď se, že můžu! Voldy: „Kde je ta pitomá pánev...?!“ Smažím na ní řízky…musíš počkat. Ohrožuješ lidstvo!!! A ne abys to připálila.
„Ty to nechápeš?! Já do tebe nejsem zamilovaná! Jen jsem se chtěla pobavit! A teď už můžeš jít-vypadni!“ nic z toho nebyla pravda, ale takto to bylo jednodušší…
proč to dělat složitě, že? Voldy: „No nic, umyvadlo bude stačit...“
„Co si o sobě vůbec myslíš, ty princezničko! Já se do tebe taky nezamiloval! A byl jsem s tebou jenom, protože..že..“
„Proč? Proč jsi ještě stále tady, tak už vodjeď!“
„Protože jsem tě litoval.“
Ou, to muselo bolet! Já lituju sebe, lituje mě ještě někdo další? Prosím! Já teda jo, protože už jsem z poloviny zakopaná a ty furt tvrdneš tady nahoře a musíš tohle poslouchat...
„Ty jsi litoval mě?!!“
Jo, podívej se na sebe a začneš s tím taky.

Ale nestihla už nic říct, protože Sirius odjel, dokonce s nenasazenou helmou jak měl na spěch.
Tak to byl konec jejího vztahu s nejlepším klukem, jakého kdy potkala.
…a že jich měla. Řekli si oba spoustu věcí, které tak nemysleli a litovali toho, protože věděli, že jsou oba moc hrdí na to, aby se šli tomu druhému omluvit a ani nevěděli kam, takže…
(omlouvám se, ale doopravdy neumím hádkyJ)
Hej, ještě že to přiznáš! Varuju tě naposledy. Ještě můžu HHJ vykopat a vzít tě dolů. Ale brzo už bude pozdě.

Další den přijeli její bývalí spolužáci společně s Lili a první dva dny se pouze snažili rozveselit Cat, protože byla strašně smutná a oni nevěděli proč.
Však si zato může sama, Ale nakonec to přece jenom dokázali. Sakra a já doufala, že to nepřežije. Zákon schválnosti: „Idioti přežívají nejdéle!“ „Blbost je věčná!“ A já jsem jen za konec vděčná. A potom každý den chodili jezdit na koních, topit se plavat do jezera, pozorovat kouzelná zvířata do lesa, na diskotéky, ale nejvíc je bavilo vařit si instantní polévky. Vařili si sami, nakupovali a všechno ostatní, protože Cat dala volno všem domácím skřítkům. Tak to dělej delší dobu a uvidíme, jak dlouho to vydržíš! Z předchozí věty je jasně vidět, jak široce je autorka obeznámena s domácími pracemi. Když se na konci prázdnin loučili, tak se zrovna vraceli skřítkové a byli doslova nadšeni, že mají, co dělat. To věřím, třeba postavit dům tam, co býval, aby děda nic nepoznal.


6.Bradavice
mám citovat tu věc s trapasem z F1? Nemusíš, nechtějí to slyšet

„Jsem zvědav, jak dlouho vydržíš v Bradavicích…“ pravil Cat děda s úsměvem.
To jsme dva, dědo! Neuměli na ni být dlouho naštvaní, akorát jim chvíli trvalo, než našli kuchyň, a svoji pánev, kterou někdo schoval před Voldemortem ale když něco provedla, byla seřvaná.
„S dědečkem jsme se vsadili. Já říkám 1 a on půl roku.
A já ti dávám tak dvě až tři minuty ve vlaku. No pokud tam potká mě, bude jí stačit deset vteřin. Pokračovala babička.
„Tak to mi opravdu důvěřujete! Já se s vám
I vsadím, že to vydržím, víc jak rok jako nejlepší žákyně.“ To jo, zvlášť, když nastupuje do sedmého ročníku, to bude teprve sranda.
„Vždycky jsi byla nejlepší. A o co by ses s námi chtěla vsadit?“
„Zkopírujte mi vedení!“
„Když prohraju, tak vám budu celou hodinu pravdivě odpovídat na jakékoliv otázky, ale když vyhraju já, tak mi budete hodinu vy odpovídat na mé otázky.“
Můžu se taky zapojit?
„Platí“řekli oba svorně
„Tak fajn, už se těším!“
Já taky… já ne, tuším, co nás čeká...13 stránek
„Dobrý den, čau Cat
(ktus)!“to se k nim připojila Lili.
„Ahoj Lili, jak sis užila poslední
rok den prázdnin?“ zeptal se pan Gringot. Skvěle, dědku, a teď už tě můžu nakopnout?
„Výborně. Děkuji.“ Odpověděla slušně Lili a Cat měla co dělat, aby se nepotrhala smíchy.
Já bych ji chtěla potrhat… „Házím ti nástroj...“ ozvalo se odkudsi a z hloubi HHJ se vynořily velmi špičaté vidle (pro příště VŠV:-)
„Tak čau, uvidíme se pak-nevím kdy.
Nejlépe nikdy. Zatím papa.“ Políbila oba prarodiče na líčka 8-o – vyjadřuje to dost moje znechucené zděšení? a utíkala do vlaku za Lili v ruce košík se svým Axelem. Jak velcí jsou oceloti? Nic moc, ten můj cestuje v krabičce od sirek...dobrovolně? Hm... nevím, ještě jsem se ho neptala.
Už když procházela chodbou mezi kupéčky, tak zaujala pohledy všech kluků.
S tou hnědou věcí na botě se ani nedivím. A většina z nich nenašla odvahu, aby se vydali za Lili pokecat a seznámit se s ní. Cat všem tvrdila, že chce jít určitě do Nebelvíru(stejně jako ostatní v její rodině…určitě?), ale bála se, nevěděla kam bude nakonec přiřazena. To je zajímavé, posledně chtěla strašně moc do Zmijozelu… Autorka zřejmě potřebovala aspoň jednu výraznou změnu, jinak by si lidé mohli ty dvě papovídky plést...
Když později odpoledne procházela opět kolem kupéček ze záchodu, tak si musela povinně ke každému alespoň na 5minut přisednout a pokecat. A o dva dny později…Když už byla skoro u svého, tak potkala Remuse (trochu zdráhavý, ale velmi inteligentní kluk se kterým se seznámila už v kupéčku ráno. Byl to prefekt) a on hned:“Vidíš, zrovna jsem si říkal, že bych tě mohl seznámit s mejma kámošema!“ A je to tady! a táhl ji za sebou. Hodina pravdy... A když vstupovali do Remusova kupéčka, tak jen zaslechli 2chlapce k sobě nakloněné, jeden s krátkýmY a druhÝ s dlouhýmY černýmY vlasY. Prosím, naučte autorku někdo skloňovat! Můj mozek u toho strašně trpí! Hlas z hloubi HHJ: „Já tě varovala...“. Ten s krátkýma…kašlu na to! říkal tomu dlouhovlasému:“Evansová a ta její nová kamarádka, viděl jsi ji? Tu novou? To je určitě domýšlivá slepice kráva. Trefa :-)“ „taky si …“, ale to už si Cat(ktus) odkašlala, Lupin zčervenal a já zasadila nový tequilovník, oba chlapci zdvihli hlavu. Ten dlouhovlasej byl Sirius-Sirius Black-její prázdninová láska a díval se na ni dost povýšeně! Ten pohled mu Cat vrátila. Řekla „Zatím čau“ Remusovi a odešla, přičemž za sebou ani nepráskla dveřmi, ale z chodby bylo slyšet její „ale,ale co to tady máme za nadržence“. Haló, modrá osobo! Použij VŠV... sedla si za Lili zpět do kupé a povídala si s ní a návštěvami až do Bradavic. Chudák holka, nemá to snadné…
Udělala se pro ni výjimka a jela společně s malými prváčky přes jezero.
To není výjimka… Inteligenčně jo. Prvňáci totiž nejsou kříženci slepice, husy, krávy a bůhvíčeho ještě.
Zrovna, když byli uprostřed, spadl tam jeden mrňous a ona pro něj ihned skočila. Jak šlechetné…zajímalo by mě, jestli by někdo skočil pro ni! Já jo, ale jen v případě, že bych měla u sebe VŠV. Vytáhla ho zpátky do loďky, dala mu svůj plášť a začala ho vysušovat vílím způsobem Ona totiž všechno dělá vílím způsobem…(rukama sálajícíma teplo), za což jí byl bradavický hajný Hagrid vděčný „Ale obří oliheň by ho stejně dala do loďky zpátky…“ „Tak to říkáš brzo!J“. HehSkoro do sucha vysušila chlapce a z části i sebe, ale i tak vstoupili oba do velké síně trochu jako hastrmani. Všichni prvňáčci se jí chtěli držet za ruku nebo být alespoň s ní. Kromě jedné pomstychtivé makrely, která šla znechuceně několik set metrů za ní. Hlas z hloubi HHJ: „Hahaha...“ A když vstupovali do velké síně, začala jim už po několikáté za tento večer vyprávět (na jezeře vyprávěla o jezeře no neke…a o legendách s ním spojených,znám jednu dívku… ta má piliny, v hlavě piliny...na hradě nějaké zajímavosti a ve velké síni o jejím stropě), nyní tišším hlasem, takže jí slyšela celá síň a všichni se tlemili jako šílení. Když profesorka McGonagallová řekla její jméno, stoupl si ředitel a řekl: Slečna Gringotová k nám přestoupila z Kruvalu. Doufám, že ji mezi sebou uvítáte.“ „Jasně... kde je ten kulomet?“ Nabíjím ho. A zase si sedl. To už si Cat sedla na židličku a nasazovala klobouk. Poslední, co viděla bylo, jak jí Lili drží palce a drží jí vedle sebe místo.
„Kam bys chtěla jít? Vidím tu Nebelvír, ale co byl řekla Zmijozelu? Tam studoval tvůj otec a byl z něj nakonec velký kouzelník…“
To má recht, škoda, že nejsi po něm Každý nemá metr osmdesát.
„Já už jsem se rozhodla.“ „Vidím, že jsi tvrdohlavá. Dobrá tedy, ale pamatuj má slova.“ „Fajn“
A do sálu se ozval výkřik „Nebelvír!“
Ty kráso, to by jeden neřekl… Tu krásu si prosím tě odpusť...to měl být kompliment.
Cat vstala a namířila si to rovnou k prázdnému místu vedla Lili. Ti co jí byli nejblíž jí podrazili nohy si s ní podali ruku a přivítali ji. Ale o tři místa od ní vlevo naproti seděl zachmuřeně Sirius. Dokonce i Cat na chvíli přešel smích, ale nakonec se zase vítězoslavně umívala. Tak, a teď ti to natřu… koupila jsem si Primalex...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář