Vinar a.s.

Fuerza de la miranda by Maulinka

Jmenuji se Monica a je mi 16 let. Fůůj, to je hnusnej začátek, no nic. Styď se! A hodně! O to tady v tom příběhu moc nepůjde.. omyl, právě o tohle jde totiž pokaždé… proč o tom jinak psát, že? Takže dál: Od září budu chodit na Bradavickou školu čar a kouzel. Přečtěte si předchozí větu a zbytek povídky můžete vynechat. Dozvěděla jsem si to před týdnem a ještě stála jsem „jaksi“ v šoku, no to jsme dvě, jen za tuhle větu, ale je to super ne? Hm..nejsi první a nebudeš ani poslední…takže není. Sice tady mám hodně kamarádek, hlavně Jane a Martinu, ale tam si taky určitě nějaké najdu, alespoň doufám. To víš, Lily už na tebe čeká…celá šťastná. A budete pomlouvat, omlouvat a pomlouvat...
Holkám jsem to ještě neřekla, v poslední době jsou nějaké divné, pořád na mě koukají a diví se, co mi to žbluňká v hlavě, tak s tím ještě počkám. Je 20. srpna, sedím na zahradě u mé tety Nancy a škrábu se v… jablečném koláči jablka na jablečný koláč, zábava jak stehno, které opravdu bývá zábavnější hlavně grilované fakt, tak alespoň vzpomínám na den, kdy jsem TEN dopis dostala. Přemílám si to pořád dokola, je to jak zaseknutá groteska.


Bylo úterý, zrovna jsem přišla z knihovny utahaná a zmakaná tím přemýšlením, ,příště si nevezmu tolik časopisů´, řeknu si v duchu, Bravo tě právě vyškrtlo z kolonky „tenkrát poprvé“ ale vzápětí mi opět vyrazí dech ty jeho krásné hnědé oči, které se na mě koukají ze všech stran. Horor…Orlando Kytička Bloom je ten nakrásnější UFOn chlápek, kterého jsem kdy viděla, je to horor a že jich nebylo málo. Například 3:15 zemřeš, Noční můra z Elm Street, Kruh a jiné... Je to i můj typ, jenže!! Toho nikdy mít nebudu!! Asi je na starší, v tomto případě na hodně starší…tři tisíce let, hm… ovšem intelektuálně je na –273,15°C
„ Monico! Přišel ti nějaký dopis!“ zavolá na mě mamka. Cože, dopis?! Co budu dělat? Ještě jsem se nenaučila číst! Ne, že bych nevěděla, co slovo „ dopis“ znamená, poznámka ve stylu „to já ne, to můj kámoš má takový trapný problém...“ jen, že jich zrovna hromady nedostávám…a od koho? Od Kytičky, ne? Rozhodnu se to zjistit ihned, takže vystřelím z mého pokoje skrz protější zeď, čímž málem porazím tátu, který zrovna okupoval záchod, který zrovna přišel z práce (ne nadarmo mi říká malý tank, ne, nejsem nějaký „ váleček“, spíš mám sílu v rukou, to judo se někde musí projevit:) vtipe…jak se to judo hraje? Zeptej se kamaráda s trapným problémem. a skoro zakopnu o Chipa a Dalea, kteří se zase plazili po chodbě tobě zdrhli??? Tak bacha, ať sousedi nezavolají sociálku, že se o ně nestaráme, mého kocourka, který se uvelebil před schody, protože do pokoje to bylo moc daleko, chytrák jeden. Jo, je v našem spolku Jak se říká, čí chleba jíš... Konečně se ve zdraví dostanu do kuchyně, kde mamka dělá večeři, Čínu s rýží, její specialitu. Pche, to zvládnu taky… ale počet přeživších už je něco jiného
„ Kde je?“ zeptám se rychle. Za tebou a je to prase s kamerou.
„ Co- kde je?!!“ nechápe mě, jako vždy..za což se jí nedivím ,Ach bože, proč mám tak inteligentní matku?´ Důvod, proč na tebe už nezbylo… Já slyšela, že inteligence se dědí ob generaci – takže její děti už by zase měly být chytré.
„ Ten dopis,“ řeknu jí, oči mám v sloupě.
„ Na stole, broučku,“ vypadne z ní konečně. Sedí muška na stěně... sežeňte Raid!
„Díky moc,“ a vlepím jí pusu na čelo. Strhávala tu samolepku ještě dva týdny. Otočím se ke stolu, máme jediný v kuchyni, tak to není nijak složité. Já mám v kuchyni normálně tři… Jenom? Outsidere... Vzápětí znejistím. Já vlastně neumím číst…
„ To je on?“ ukážu na podivný dopis s pečetí. Ne, to prase natáčí vedle.
„ Je tam ještě nějaký jiný?“ mrkne na mě. No..nebyl, to teda fakt musí být pro mě. A potvrdí to i adresa

Monica Belluci

Matrix, č.p. 648

Zapadákov Hills 902 10
New street 48
Londýn
, Jakej magor mi může psát? Totální…Nikoho, kdo by posílal takovéhle dopisy neznám…´ Obvykle se totiž nekamarádím s lidmi, co umějí psát. Zvědavě dopis otevřu a vypadne několik listů papíru- ne pergamenu!! ,To musí být nějaký máčo´. Vezmu jeden z nich a čtu:

ŠKOLA ČAR A KOUZEL V BRADAVICÍCH
ředitel: Albus Brumbál (nositel Merlinova řádu první třídy, Veliký čar., Nejvyšší divotvorce, Nejhlavnější hlavoun, Mezinárodní sdružení kouzelníků, jinak Architekt)

Slečno Belluci, s potěšením Vám oznamujeme, že Matrix je všude jste byla přijata na Škole čar a kouzel v Bradavicích. V příloze najdete seznam všech potřebných knih a vybavení jako je třeba Moserovka na kolegu Smithe. Také Vám zasíláme formulář a povolení ke vstupu do kouzelnické vesnice Prasinky. Začátek školního roku je 1. září, tak koukejte naklusat, vyfásnete monterky a nářadíčko a půjdete nám spravit mučírnu.
Se srdečným pozdravem Minerva McGonagallová
Minerva McGonagallová, zástupkyně Zdroje ředitele.

Dočtu a první myšlenka je:,To je naprostá blbost!´ Já ještě nedočetla a myslím si to taky Sice jsem vždycky věděla, že „nějaký“ jiný svět existuje, jasně, narodila ses v něm, ale JÁ že jsem ČARODĚJKA?! Nestraš, beztak to bude omyl…nejspíš fatální. Ještěže je to jen fiction. Potkat někdy čarodějku jejích dispozicí by byl přinejmenším prů*er.
Kouknu se i na formulář, bezva, takže potřebuji jenom podpis rodičů. Nakonec se mrknu na seznam, na ten jsem zvlášť zvědavá.
Stejnokroj: žáci 7. ročníku potřebují: 3x jednobarevné pracovní hábity(černé) na přesazování tequilovníku – náhradní s sebou, bývá jim špatně
1x jednoduchá špičatá čapka( černá a velice užitečná při sbližování se s pichlavým tequilovníkem)
1x pár ochranných rukavic( z dračí kůže nebo podobné) kdyby váš tequilovník kousal
1 hůlka na kypření tequilovníku
1 kotlík jako květináč pro tequilovník
1 sada skleněných lahviček na zalévání tequilovníku
1 dalekohled a hodně těžký, používá se jako zbraň při napadení agresivní (školní) hvězdou (nebo na pozorování tequilovníku ve volném čase)
1 mosazné váhy(č.4) – povinné při prodeji tequilovníku (povoleno pouze na kila)

UPOZORŇUJEME, ŽE ŽÁCI BY MĚLI VEŠKERÉ OBLEČENÍ MÍT OPATŘENO JMENOVKOU. (po požití plodů tequilovníku hrozí ztráta ponětí o vlastní identitě)

Předepsané knihy
Každý žák bude potřebovat tyto učebnice:Anastázie Jestřábková: Příručka kouzelných slov a zaklínadel na údržbu tequilovníku (7.ročník)
Mira Brissenová: Dějiny čar a kouzel a plantážnictví
David Lederman: Konečné přeměnění v milovníka tequliovníků
Theresa Kořínková:Bylinky a byliny – aneb TEQUILOVNÍK
Barneus Emeric: Lektvary užitečné i škodlivé při nechtěném spolknutí kaktusu
Marck Kůžička: Kouzelná zvířata(7.ročník), která vám můžou sežrat váš tequilovník
Carlos Bishob: Bílá a černá magie- jak jí rozlišit? S pomocí tequilovníku snadno a rychle

Ve čtvrtém pergamenu bylo zajímavé oznámení. Stálo tam: Sleduj bílého králíčka! Vážení pane a paní Belluciovi, samozřejmě také slečno Belluci, obvykle přijímáme děti od jedenácti let, ale v současné době přijímáme i děti, kteří nedostali tento dopis v již zmíněných jedenácti letech. Všichni víme proč. Hej, lékařské tajemství ti nic neříká? Doufám, že se studiem budete souhlasit a že nevzniknou žádné problémy. Dělat rozdílovou zkoušku z posledních šesti let,…to musí být legrace A já myslela, že trhlejší škola než náš Ústav už neexistuje Týden před začátkem školního roku k vám pošlu mou zástupkyni, profesorku Minervu McGonagollovou (pro zasvěcené Vědmu), aby vám pomohla s nákupem potřebných věcí.
S pozdravem Albus Brumbál.

Ty v*le!! Neříkej mi vole, ty vole! Tak to je šok! Sedativa…a rychle, prosím! Tobě, mě nebo jí?! Jako v mrákotách jsem došla do kuchyně, kde byl i táta s mamkou a vše jim řekla. Tam byl ještě někdo? Kupodivu to vzali dobře. Dokonce mi přidali otřes mozku…zlatá pánev! Nemel a klepni ji ještě jednou... pro jistotu. „No, takže v Bradavicích pozdravuj Lily, ta tam chodí už od jedenácti.“ A je to tady, dámy a pánové, epidemie začíná!
„ Proč jste mi to neřekli?“ Protože bys to mohla přežít…takhle je to jistější… A když zklame pánev, použijeme kaktus. Ten tě dodělá definitivně.
„ Nechtěli jsme tě rozrušit, miláčku,“ Já jim to nemám za zlé, ale přece jenom, je toho na mě trochu moc. Error, error... přehřívání hardisku... exploze do pěti vteřin... „Jdu si lehnout,dobrou,“ rozloučím se jen co zapadnu do postele, jsem tuhá. Hurá… Uf, pánev zabrala...



Tato povídka je věnována Malýmu Pivu, Votce Botce a Jumbovi: Díky že jste!! Váš NechcemBechcer :-)) Bezva nick *THUMBS UP*

BTW: Samozřejmě i ostatním, kdo tuto povídku čtou!!:o)) Já taky děkuji! Teď mě omluvte, jdu okousat kaktus! Ne!!! To je naše poslední zbraň!