Vietnamoko2
Tak to byl můj den D, jak mu s oblibou říkám. Teď hlavně přemýšlím, jak to holkám řeknu, asi to bude hodně smutná záležitost. Budu plakat… Posílám virtuální kapesníček a virtuálního růžového slona...
Prázdniny uběhnou jako voda a než se vzpamatuju, což bude trvat hodně dlouho, tak už je za devět dní konec prázdnin, což je důkaz, že ta voda je fakt pomalá. to znamená( nechci z vás dělat blbý, ale…to ani nejde, blbější než ty být nemůžeme…to je ten rozdíl mezi námi Amen!), že pozítří už přijede McGonagallová a půjdem „nakupovat.“ Vysvětlete mi, proč je to v uvozovkách! Chyba v Matrixu?
Rozhodnu se to holkám říct dnes, zítra budu mít moc napnuté nervy. Sebevrah skáče z desátého patra: 10... 9... 8... 7... 6... 5... 6... 5... Blbý kšandy! Obě obvolám , aby přišli v deset hodin k dubu, je to naše oblíbené místo. Před dubem, za dubem, tam tě oškubem! A co s tím peřím???
V 9 50 hod. tam už přešlapuju, když tam přijde Janie. „Pěknej důlek. Tos vyšlápla sama?“ Je celá nervní, ještě víc než já, a co je co říct. Co je co?„Co se děje, Jane?“ „Potkala jsem nějaký prase... stálo mi za zády... a mělo kameru!“
„ Přišel mi dopis. Byla jsem přijata na nějakou školu v Neštovicích Bradavicích nebo co, já tam nechci.. Já tady chci být s vámi, Moni..“Rozplakala se mi na rameni a rozmáčkla toho havrana, co mi tam seděl, a mě se zastavilo srdce společně s tím havranem. „ Ty TAKY?“ no tě bůh…že tam nebude i ta třetí, že ne???? Plíííííz! Budu krutá a řeknu ti, ať nedoufáš.
„ C-Cože? TY taky?“ zeptá se s očima vykulenýma jako tenisáky. Zapomněla jsem si vzít raketu. Klid, NASA je hned za rohem... ti nám půjčí.
„ Jo… stálo to přímo za mnou a natáčelo...“
Do toho všeho k nám přiběhne Martina. „ Holky stalo se něco neskutečnýho!! Já jsem čarodějka a-“ …je to v pytli…
„ Budeš studovat školu v Bradavicích,“ dořeknu za ní a tím ukončím její vřelé přivítání. Kouká na mě jak na zjevení. Ty totiž JSI zjevení.
„ Jak to víš?“ Čtu myšlenky… a jsem sestřenka Catktus!
„ Jsme tři..“ vysvětlím už celkem klidná. No ne, ty umíš počítat? „Jedna a jedna jsou... ehm...“
Nevěřícně zamrkám.
„ Vy jste ale, Jo, to tedy jste! už jsem se těšila, jak vám to dám pod nos a vy budete čubrnět a vy zatím..“ Mračí se naoko, Tohle jsem zkoušela, nedoporučuju, oko se může naštvat. ale my jí známe dost dlouho na to, abychom věděli, že to nemyslí vážně a že je ráda. Ráda okusuji kaktusy, fakt, nekecám! Hm... já radši pánev...
„ To je super co, Dozvěděla jsem se to nedávno- proboha Jane, proč brečíš ?! “ Všimne si až teď Janiny hlavy na mém( už notně promočeném) rameni. „ Vždyť je to hrozně zajímavé!!“ Jistě, pro ní ano, odjakživa byla nadšená z něčeho neobvyklého. Nepochopila jsem tento odstavec… Tak to ti gratuluju, já jsem na tom hůř...
My jsme stejně zvláštní trojka. To teda jo… Nj, Švédi...
Martina je chytrá, sice ne moc oblíbená, protože je fakt hodně upřímná a je přinejmenším hodně zvláštní typ holky. Odporné Detaily…
Jane je spíš klidný typ dívky, má ráda vše pod kontrolou a nesnáší změny z jakéhokoli normálu ( tato situace se tím mírně vysvětluje), ale když se tak stane, tak se s tím popere a zkouší to přežít( to je to mírně:) Tady autorka mluví i za mě Můžu být ta změna? Já bych ji přeprala. Máme doma Persil, ten zmákne všechno...
A naší trojku uzavírám já, jak jinak, že.. Jsem takový ďáblík, pořád něco dělám, jsem nápaditá a věčně s úsměvem na rtech.( když se nesměju, tak už je to hodně vážný). Sebechvála smrdí…proč jsou hlavní hrdinky vždycky úplně stejné? Možná proto, že autorky jsou vždycky stejně na hlavu... v některých nejmenovaných případech víc (Jé, čau Catktus!). Ale náhodou si všimni, že tyhle tři nemají každá jinou barvu vlasů a očí!
Ale v této chvíli jsme byly všechny tři šťastné( po chvíli se i ta Jane přidala), že spolu budeme studovat, sice jinde, ale spolu. A to je hlavní. Jo, to jo. Kdyby mi tu hlaveň půjčila, tak bych taky byla šťastná. Vyprávěli jsme si naše pocity, když jsme ten osudný dopis dostali. Jak jsem slyšela, nejsem jediná, kdo se už těší na to „ nakupování“. No tak, řekněte mi, proč je to v uvozovkách. Protože program Smith se vymkl jejich kontrole...
„ Já už jsem tam byla včera,“ oznámila nám Jane. „ Ta ulice se jmenuje Prčice Příčná a je tam hromada lidí, které tam někdo poslal zvláštních obchůdků. Mám už dokonce i hůlku,“ pochlubila se. „Tequilovník přijde na řadu zítra.“
„ Fakt? Tak to se těšim, Jedu tam pozítří,“ vyzradím jim nadšeně. Začíná to být čím dál víc zajímavější.
„ Já až ve čtvrtek, to je za čtyři dny,“ řekne Martina posmutněle. Lituju jí, je na ní vidět, jak ráda by už měla hůlku. Aby si už konečně mohla vypíchnout oči. Kypření je náhodou sranda...
V půl osmé večer jdeme domů, přece jenom, mám ještě nějakou práci. To byly pod tím dubem od desíti dopoledne do půl osmé večer? Bez jídla? Bez vody? Bez pohybu? A hned jak vstoupím do obýváku, můžu začít. Teda až po chvíli překvapení, místnost je plná lidí. Úplně jsem zapomněla na návštěvu Evansových. Jejich rodina je asi velmi rozvětvená. A autorka má zřejmě ráda stromy.
„ Jéé ahojky ve spolek!!“ pozdravím. Sice za to schytám mamky přísný pohled, ale mě to ani v nejmenším nevzrušuje. „ Ahoj, Lily je už ve tvém pokoji, čeká tam na tebe, neboj, moc dlouho ne,“ zahlédne můj nejistý pohled teta Angela. Jen asi... kolik? Deset hodin?
„ Díky,“ usměju se a konečně vypadnu z okna. Lily sedí ne mé posteli s mým DOPISEM ruce. „Ehm,“ Jaktože ona umí číst a já ne? Na tuto otázku není potřeba odpovídatJ
„ Čau Moni, promiň, já byla zvědavá, jak ti to oznamuje. Něco jako parte, znáš to. Je to už dost dlouho, co jsem ho dostala. Ale všechny dopisy z Bradavic si schovávám,“ Ironie… něco na způsob Diorise O’Griogtse v F2...
„ To je fajn,“ usměju se (opět, jak už jsem napsala, směju se pořád:) na ní. Sesunu se mrtvá k zemi, protože můj dopad z okna byl dost tvrdý na můj bóbík( co vám to připomíná?) hm…že by bóbík? Nebo taky hovadinu? a začne mi povídat o Bradavicích, jak to tam chodí, Po dvou jako my ostatní o učitelích a žácích…
„ Hlavně si dej pozor na Pottera a Blacka! To je známá dvojice výtržníků, ale obávám se, že budou muset hodně přidat, když tam teď začneš chodit po čtyřech.“ rozesmála se. Nasadit raketový pohon a zdrhat… Zakop sem o-o-o-o o rouru, já do tý roury vlez... jsem raketovej pes! Jen jsem na ní mrkla, moc dobře ví, že nejsem žádnej svatoušek. Už ČTYŘIKRÁT jsem zdrhla z blázince.
„ Díky za poklonu.“
Pro jistotu mi je pořádně popíše, abych je nááhodou nepřehlídla. ,Hm..nějakej idol dívčích srdcí a famfrpálovej magor mě nezajímají. Hahahahahaha Hehehehehe V deset hodin Evansovi odejdou a já, unavená, že bych usnula ve stoje, konečně zapadnu postele a usnu jako špalek. Sekeru na tebe…