Vietnamoko5
5. kapitola Akce Zakopaný kentaur (AZK)
Původní počet stránek: 2
Týden uběhl jako voda a nastal den odjezdu. Vzbudila jsem se už v sedm hodin, i když to na nádraží máme pár bloků. S holkama jsme se domluvili, že se sejdeme na kolejích, pěkně uprostřed, aby nás Pendolino neminulo nástupišti a protože ani jedna z nás neví, kde se před námi skrývá nástupiště devět a tři čtvrtě a dobře dělá. A jak se řeklo, tak se taky udělalo. Přišla jsem jako poslední, holky nad něčím hlasitě diskutovali. „Stoupneme si na kolej B!“ „Na kolej A!“ „B!“ „A!“ „B!“ „A!“... o tři měsíce později: „A!“ „B!“ „A-U!“ no konečně…
„ Čau, už víte kde je vchod?“ „Kdes byla? To ti ta kadeřnice zabrala tři měsíce?“ „Měla narváno, nejste totiž sami, kdo stojí v kolejišti.“
„ To je právě to- víme… “ To je průser…
„ A co je na tom špatného,“nechápu.“ Toho bude víc, řekla bych. Především systém uvozovek. Tak jdeme,ne?“
„ No… viděli jsme nějaké holky, které prošli tou zdí,“ kývne na zeď mezi devátým a desátým nástupištěm. „ Nevíme ale, jestli do toho máme vrazit simku, nebo stačí jen se tam rozmáznout na to potřebujeme nějaké heslo.“ Osamělá zeď čeká.
Tak si sednu k nim na podlahu a pár lidí mi dupne na hlavu a přidám se do toho dumání. To je jak Nevidím, Neslyším, Nemluvím a Fakt nejsem blbá, to já jen tak vypadám. Je nejvyšší čas projít přepážkou, ale jak……? To je situace za všechny prachy☺ Dilema…
„ Ahoj, jedete do Bradavic?“ ozve se za námi. Ten hlas znám… Otočím se a usměju. „ Ahoj Remusi, pocem dolů a hoď hubu o dlažbu...je to fakt strašná sranda…a bacha, stojíš mi na nose.“
„ Jé, ty jsi ta z žertovin,co?“ rozesměje se při té nedávné události. „Jé, no nekecej! Stála jsem ve výloze, ty sis všimnul?“
„ Můžeš nám prosím tě říct, jaké je to heslo? H... hm... něco kleslo. Ještě nám ho nikdo neřekl a dopise taky nebylo napsané, toho bych si všimla,“ přejdu předchozí větu bez povšimnutí. Chudák malá, otisk tvé boty jí zůstane na obličeji do posledního interpunkčního znamínka.
Remus se zatváří zmateně. „ Jaké heslo?“
„ Na tu přepážku, ne?“ vysvětlím nejistým hlasem. Aneb Tak dlouho říkal hop, až mu přeskočilo.
„ Jo tak… žádné heslo není, jen tam prostě projdeš…“ Z myšlenek vlkodlaka ‚Přiznejte se, kdo ji praštil?‘ Já na ni omylem šlápla…počkat…hm, omylem?
„ Jo? Tak moc děkuju, není zač, jsi měkký došlap půjdeš s námi?“
„ Ne…musím počkat na kluky, domluvili jsme se…“ mrkne na mě a já otočím oči v sloup. Jak se otáčí oči v sloup? někdo může bavit s takovými paky?! Věta Univerzálnus trapárnus, kategorie C. „ Tak zatím, uvidíme se později,“ rozloučí se a opustí nás, malé a nebohé…( :) ) Haha, to bylo vtipný...smíchy tluču hlavou do stolu. Posbíráme všechny s voje končetiny, které nám lidi odkopli od těla, jak po nás dupali, pobereme saky paky a jdem před přepážku. „Máš tu simku?“
„ Jdu první,“ rozhodne se Martina a je pryč. Zanechala po sobě jen mastný flek na stěně, teď už tak osamělé.
„ Ehm…“ vydechnu překvapeně. Vyruší mě Jane. „Tady nestůj, nemám signál...“
„ Hele, co je to tam za kluky, ty se kterým se bavil Remus, nebo jak se jmenoval..,“ zeptá se mě v přesvědčení, že tu znám všechny. No a ne? Ale když se otočím, seznám, že tyhle kluky znám moc dobře. Klid, rozdýchávám...hraj si, tu máš panáka.☺☺☺
Pozoruji Blacka s Potterem, kteří se právě vítá s Remusem. Pokus o skloňování slova který ohodnocen deseti body, za špatný součet jedné a jedné odebírám měsíční dávku tequilovníku...aspoň zbyde víc pro mě. „ Rychle, Nesmí nás vidět!!“ Moment, asi mi něco uniklo... proč po větě UT kat. C na konci minulého odstavce ještě zmiňuje, že ty paka fakt zná, když už to jednou řekla? syknu na kamarádku a než stačí jakkoli zareagovat, postrčím jí přepážkou. Cože uděláš? Zhluboka se nadechnu a jdu se utopit – zase ty povodně hned za ní. Prostoupí mnou stěna zvláštní mravenčení Hm, to je to zkratované vedení a už jsem na druhé straně a poulím oči, takže musim vypadat jak Letucha. ( takové to „žvížátko“ s obrovskýma hnědýma očima:) Eh? Jojo má nový bonbony? Super, ty starý už mám ožužlaný)
„ Moníí! Tady jsme ! Pojď rychle!!“ zakřičí Martina, která stojí vedle Jane, která si obdivně prohlíží zářivou lokomotivu „ Bradavického Expresu“, jak stojí na cedulce. Rychle je doběhnu a společně vstoupíme do vlaku. To se vešly všechny tři do těch úzkých dveří? Najednou? Najdeme se a vyměníme končetiny, prává noha mi nějak neladí s levou, prázdné kupé( a že to dá zabrat, tady je lidí jak… ryb ve vodě... ještěže jsem si vzala ty potapěčské brýle) už číháme na písknutí. Pytláci, pomoc! Asi po pěti minutách se dočkáme. Ozve se ostré TŘÍSK a Pendolino to do nás napálí čelně. Konečně je trochu užitečné. PÍSK a můžeme vyrazit vstříc svému osudu na čelním skle lokomotivy. Život je fajn…až na tu techniku;-)Naše skvělá nálada, teda alespoň má určitě, dost zakolísá, když do kupé přijdou dva SKORO dospělí lidé. A tím jako chceš říct, že ty jsi ÚPLNĚ dospělá? To mě chceš vyděsit? A daří se…Hodí si kufry do záložního prostoru a kecnou si na co? proti nám. Rozzuřeně se zeptám: „ Co si sakra myslíte že děláte?!“ Věta Univerzálnus trapárnus, kategorie B. A bude hůř. „Sedíme, krávo!“
Potter a jeho kámoš Black se jen po sobě podívají, až se Black konečně dovolí mi říct: „ To seš ty z žertovin, co? No jo, chytrostí jsi nikdy moc neoblívala, to víš, tak to dopadá, když jíš ty zkažené věci.“ směšně se na mě zašklebí. Tiše zuřím. To by nás bylo mnohem víc... Nejen, že sem přileze po čtyřech, on si už otevírá hubu!! Tak se totiž mluví. Otevřeš ústa, zatneš bránici a vydáš tón, v některých případech skřek. V tvém například zakrákání. Martina už to nevydrží a usadí je. „ Tady máš bryndáček a přesnídávku, teď otevřeme pusinku... ham! Oni snad neseděli? To potřebují navigaci? Hele pánové! S těmi sympatiemi jsme na tom stejně, tak buďte ticho a zbytečně nevyvolávejte konflikty, Jasný?!“ Slovo Univerálnus absolutnus trapárnus, (UAT) kategorie A. Použito i v Catktusbuřt F3. Tak si udělejte obrázek.
„ A kdo seš ty, že nám radíš, co máme dělat? Nějaká prvňačka, nanejvýš druhačka může jenom držet hubu,“ ušklíbá se Potter. To půjde těžko, zkoušela jsem to, pak můžete psát jen jednou rukou a nemůžete se chechtat u nemožných částí.☺ Šestnáctiletá holka vypadá na dvanáct…ta v životě musela zažít věcí. Teď to nevydrží Jane a dá mu facku, až to mlaskne. a zasyčí, až z ní mám strach. „ Myslíš že by si tohle druhačka dovolila?!“ Já jo. Holkám jsem řekla o svém milém seznámení s těmihle ještě milejšími kluky a doporučila, aby si je drželi od těla. Já si držím od těla tyhle slečny, protože opět pochybuji o jejich orientaci…nic proti 4% menšině. „ a aby ti to nebylo líto,“ vrazím i Blackovi. To je napadení školní hvězdy, to je trestný. Catktus, roste ti konkurence! Na tohle už nemám kategorii. Věta UT kat. K (jako Kaktusbuřt) Co ty se v tom Jihu nenaučíš☺Kluci vyjeveně koukají, kdo by do tak křehkých a jemných dívek protestuji řekl, že se takhle rozjedou Pendolinu na předním skle? ( Mno..ten kdo nás zná déle by to určitě neřekl :) ) To máš recht. Ale aspoň jsou ticho. Opět uzemněni tvým vedením. Později je vyhodíme z okna, sice s potížemi, ale vyhodíme, abychom se mohli seškrábat z toho skla převléknout do hábitů. Připadám si v nich jako samice od kohouta hromotluk, ale to odrazí mých sto sedmdesát tři kilo centimetrů víc, než sto šedesát čtyři Martiných. Eh? Buď je to chaos v něčí mozkovně nebo nástupkyně Hingisové...řekla bych, že to bude to první. Pohledem se navzájem zhodnotíme, Marti se svými krátkými hnědými vlasy a čokoládovou pletí vypadá podivně křehce, stejně jako Jane. Ta je sice vyšší, ale ve svých krátkých blonďatých vlasech,které si svázala do černé mohutné gumičky, taky vypadá zvláštně. Já si pro dnešek upletla po celé hlavě copánky, do nichž jsem zapletla černé stužky. Černá barva mi sluší, takže taky můžu vypadat normálně. A je to tady! Už zase máme každá jiné vlasy, aby nás každý rozeznal. Ta třetí se nezmínila…ale hodně bych se divila, kdyby byla černovláska. Black s Potterem se vrátí asi za deset minut a prohlížejí si nás s neskrývaným zájmem. To ten sliz ve vašich vlasech – a každý má jinou barvu, aby vás lidi rozeznali. Mám v tom bordel…Doly opět na stáži. Už jste zkusili dát dvěma postavám stejné jméno? Nebo třem úplně stejný vzhled? To je potom MS umění. My je však s prachobyčejně ignorujeme a když vlak zastaví mlčky vystoupíme. Málem nás smete vítr, který si vesele pohrává s prachem nástupiště. Sliz se nás drží všemi možnými způsoby, aby neuletěl. Nástupiště prázdné, sem tam nás po hlavě praští nějaký chuchvalec trávy – je to jako v béčkovém hororu, už jen čekáme na temnou postavu pomalu se nořící ze stínů...teď jsi mi zkazila překvápko. Kde se tu ten vítr vzal? Člověk by to věděl…ale u tebe si nikdo nemůže být jistý. Zahřmí. sakra proč mi to připomíná bouřku?! Otázka měsíce: proč hřmění připomíná bouřku? :-))Vzápětí na mě kápne. Hm, skvělí!! Vzory jarný a mladí.
„ Prváci!! ke mně!!! A… vy tři taky!“ dolehne k nám hromový hlas. Jeho majitel je snad obr, koupil si ho v Tescu, měří několik set metrů ale má oči brouka dobráka, aneb nová postava ve Ferdovi mravencovi, tak se na něj i hned I i HNED…jasně. usměju a společně s nervózními prváky přejdeme k němu.
„ Vzhledem k takovýmu počasí, kam by ani psa nevyhnali, musíme jet náhradní dopravou. Zeb... zeb... zeb... zeby to byl tygr? A eště něco,“ zastaví nás. „ Je to nebezpečný, kouše to a je to oranžové, ze by ryba? tak to prosím vás nedrážděte neříkejte nikomu. Bradavice jsou totiž tak velký, že si toho nikdo nevšimne…nic proti, ale tohle už je směšný. Že to sou nádherný tvorové, že jo,“ kývne na jakýsi koně s trupem člověka. „ Sou to kentauři, je jich akorát. Ježíši! Mluvíme tu o těch samých kentaurech, kteří dostávají hysterický záchvat kdykoli se k nim přiblíží nějaký člověk? A tihle borci by je měli vozit jako náhradní dopravní prostředek??? Autorka zřejmě nečetla originál…je to smutný. Myslíš kromě toho, že je to naprosto nemožný? Tak poďte, musíme to stihnout, jinak mě profesorka McGonagallová ehm…to radši nic, tak poďte.“ Poškrábe se za uchem a nasedne ne obzvlášť vyvinutého kentaura a zabodne ho do země. Následujeme jeho příkladu a za pár chvil už jsou všichni kentauři úspěšně zakopaní. :-))) přijíždíme k bráně obrovského hradu.
„ Tak a sme tady, nezapoměňte, co ste mi slíbili,“ připomene nám náš nevyslovený slib a to jaký? Nepřehlídla jsem pár stránek? Já asi celou kapitolu…počkat, to vlastně je jen pár stránek. a zabuší na bránu a ta se samozřejmě propadne do země.