Vietnamoko6
6.kapitola Bradavice
Ještě než se brána otevřela, stačila jsem si jakž takž prohlédnout Bradavický hrad, který byl díky tmě a bouřce dokonale viditelný.
Byl hrozně velký a rozlehlý asi jako makové pole, se spoustou věžiček a oken (kdybych musela mít všechny okna, co tu jsou, tak si radši hodím mašli!! Kdybych je měla narvat všechny do jednoho baráku, tak si ji hodím taky Chytám...). O tom, že musí být trochu chladný, jsem se přesvědčila , když jsme vstoupili. Ten jeho pohled… divíš se? Já být tím barákem, tak omdlím.
Dovnitř nás pustila McGonagallová, kdo jiný, že? Sice se jí trochu zasekl klíč, ale odpustím si poznámku, že by to klidně mohl být někdo jiný. Tak tohle ti neodpustím>-(
Ale chlad se po chvíli proměnil v mrazení na zádech, byla jsem celá nervózní, kam se asi dostanu? Lid opět skanduje: „Do háje!“ Vždyť tady budu celý rok!! No nekecej… V háji je náhodou pěkně, teda aspoň v tom, který má ségra u školy – jsou tam tři lavičky a v okruhu čtyř metrů kolem nich vajglová podestýlka... zbytek až po 22:00.
Profesorka nás zavedla do Velké síně, kde byl zbytek školy,a že jich nebylo málo. Těch zbytků?
McGonagallová přinesla stoličku s nějakým potrhaným kloboukem. Něco mi říkalo, abych se nad ním neoškubalalíbala, ale proč? Tvoje myšlení by mělo taky někdy promluvit. Jsi morbidní...
Celá síň ztichla a očekávala slova Pana Klobouka kloboukova slova. Náhle se otevřela menší štěrbina a Velkou síní začal plnit příjemný hlas. Naučte autorku skloňovat, opět se mi vrací starý tik v oku. A nebo mi řekněte, kde se ta štěrbina otevřela, nějak mi to uniklo. Zpíval cosi o kolejích- Nebelvíru, Mrzimoru, Havraspáru a Zmijozelu, Aneb Nebík, Mrazák, Havran a Zmizík o jejich zakladatelích. Tohle taky až po desáté:-) Když dozpíval, ozval se ohlušující potlesk, ke kterému jsem se samozřejmě přidala. Došlo mi, že to byla školní hymna. Nebyla…
Začalo se zařazovat. Mě volají k doktorovi.
Bylo mi celkem jedno, kam mě pošlou, třeba rovnou do blázince, hlavně abych byla s holkama!! Jako první „pán na holení“ šel nějaký chlapec. „Tak dneska na Elvise, prosím.“
„Abllody Terry“ pronesla McGonagallová a nasadila si klobouk na hlavu. Tak koho to klobouk zařazuje? Ta děcka, McGonagalka jen neměla hrnec, tak se holič musel spokojit s kloboukem.„ Mrzimor!“ vykřikl klobouk s chlapec se šťastně zakřenil. Křene… Počkej, jak mu ten úsměv vytuhne, až se ho zavřou do Mrazáku...
Po něm následoval „Bawner Patrick“ a jako třetí jsem byla já. A je to tady. Titanik narazil na ledovec. A ten jeho pohled...
Klid.
Zhluboka dýchej, tequilovník nech nepokoji..
„ Belluci Monica“
Napočítala jsem do tří, a pak pro jistotu ještě do milionu, abych si vzpomněla, jak se chodí, mrkla na holky a přešla jsem ke stoličce.
[/ Hm.. další z rodu Belluciovců ( promiňte mi ten název :). To ti teda nepromineme, ještě teď se třesu. *růžový slon*
Magylla Belluci, tvoje babička, byla velice šikovná čarodějka a to jsi zdědila po ní, společně a odvahou a velkých srdcem.] jakých čeho? To byli ti tři pavouci v babiččině trezoru – vlastně hrobce.
„ Nebííííííík! Nebelvír!!“ a je to v pytli…zase.
Zazubila jsem se a k Nebelvírskému stolu. ( poznala jsem ho díky Lily, která byla na řadě v pozici „kolejní zástava“). Usedla jsem naproti své sestřenici a ta mi začala hned blahopřát („ je to skvělý že jsi tady…“ No, to teda jo). Souhlasím... radostí skáču tak vysoko, že jsem se zarazila do stropu a sousedi nad námi mě museli vytlouct z podlahy násadou od smetáku.
„ To teda ano,“ prolétla mi hlavou ironie, chudák se netrefila a rozmázla se o stěnu, která byla hrozně osamělá, když jsem zahlédla v tleskajícím („Crentin Michael – Nebelvír“ ) houfu šklebícího se Blacka a Pottera.
No co, tak to budou muset přežít. Nic jiného jim nezbývá…
Co oni ?! Jáája !! Taky mám ráda kreslené pohádky... je to tak rožtomilý! Zbystřila jsem pozornost, na řadě byla Jane. Tři... dva... jedna... zážeh!
"Johnosonová Jane“ vykřikla profesorka. Houstone, problém... zapomněli jsme namontovat motor.
Sotva co se klobouk dotkl její hlavy, Velkou síní se rozlehlo:
“ERROR! Chlívek tu nevedem!“
"Nebelvír!“ Tleskala jsem ze všech nejvíc a to je co říct. To jo, to museli slyšet až v Prasinkách.
Sedla si vedle mě a už jsme jen nervózně čekali na Martino umístění. Abecední seznam plynul tak hrozně pomalu, už jsem to skoro vzdávala, ale co to?! Konečně WC? A taky že jo. Kadibudka jako vyšitá. Ale ten vnitřek...
"Warren Martina,“ Trvalo to asi pět minut, než se klobouk odhodlal vykřiknout
„ Nebelvír!“ Přisedla si nadšeně k nám a všechny jsme byli na sto procent spokojené. Až na mě…
Cheh, za to o pár míst dále u známé trojky výtržníků to bylo nejspíš naopak. Seděla tam jistá P.T. mimozemšťanka, pomstychtivá makrela a Tequilovník. Copak Remus, ten byl v pohodě, ale ti dva…a já, která seděla hned vedle nich a plánovala pomstu…
Ve chvíli, kdy byl zařazen poslední žák do „svého budoucího domova“, povstal čaroděj v tmavě, v čem? nebesky modrém hábitů A to je co? a s čepičkou stejné barvy. Podle Lily to byl ředitel, Albus Brumbál, ale my všichni víme, že je to šéf ústavu, jak se sám i později představil, ale podle mě další -fil.
„ Přeji vám hodně štěstí a pevné nervy do dalšího školního roku. Po příchodu jistých tří osob to budete potřebovat.
Poprosím slečny Johnsonovou, Belluci a Warren, aby se laskavě dohodly, jestli budou uvádět svoje příjmení po česku nebo po anglicku po večeři dostavily k mé pracovně, dovede je tam slečna Evansová. Nechte si chutnat!“ dokončil a tleskl a pak se vyčerpaně zhroutil do svého křesla a poznamenal: „Agente Smithi, hlídejte ty tři případy...“ „Provedu,“ zavrčel Snape a vrátil se zpátky ke stolu Zmizíku.
Talíře a mísy se naplnily skoro všemu jídly co znám, ale našla jsem tam i pár určitě neznámých. Třeba mozky inteligentních lidí, to určitě neznáš…
Mám malý dotaz: Určitě si pamatujete, kdy naše drahá a všemi zbožňovaná Moníí dostala TEN dopis…psalo se tam, že berou ty žáky, kteří nedostali dopis v jedenácti, ale fakt mi přijde divný, že oslovili jen a zrovna tyhle tři slečny. Je toto normální?
Btw. Když už jsme to nakously, měla jsem dojem, že Rowla tvrdila, že do Bradavic můžete nastoupit až když je vám jedenáct, tzn. do sedmáku až v sedmnácti a Moníí je šestnáct. Je tohle normální?
Byla tam kuřecí stehýnka upečená dozlatova, grilovaná křidélka, krokety, zeleninové saláty, ovoce, pečivo a spousta dalšího karcinogenního svinstva. Tak už vím, kdo vyraboval Mekáč za Plutem... Jdu volat Ufízly. S chutí jsem se zakousla do uzeného stehýnka a nabrala si hromadu bramborového salátu do kapes. Mentalita českého národa.
S postavou si hlavu lámat nemusím, jsem po mamce, ta je štíhlá jako proutek, i když jí skoro jako táta, který se pomalu nevejde do dveří. Máš kliku…ale co ta celulitida? Myslím, že násady od smetáku tohle řešit nemusí... jsou to dřeva a navíc stejně tak inteligentní.
Když Brumbál všechny propustí do svých ložnic a pak rozešle skřítky s večerní dávkou sedativ, Lily nás rychle dovede k Brumbálovo pracovně.
„ Čokoládové žabky,“ oznámí chrliči a světe div se! Ustoupil. Velmi nečekaná situace. Chvíli jsem tak stála a počítala do miliardy, než jsem se rozhodla, co dělat dál. Po točitých schodech jsme se nechali dovést do pracovny a s milým „ dále“ i vešli do místnosti.
Co se dozví v Brumbálově pracovně? To, co my ostatní už dávno víme☺ A co na to slavná trojka Bradavic? Jaká trojka? My přece☺ Ale abyste to zjistili, nemusíte číst dál... my se slitujeme a předpovíme vám to☺ Uvidíte v další kapitolce!! Vaše Mauli
... *zmizel*
(Lejdynka, 28. 12. 2014 17:19)