Hermiona peče sliz
Hermionina péče
Hermiona peče sliz
Hermiona Grangerová šla z knihovny ztichlou chodbou. Bylo už celkem pozdě a blížila se hodina, kdy měli zakázáno vycházet z kolejí. Šla pomalu a zápolila s hromadou knih, které nesla v náručí.
Na konci chodby chtěla zahnout doprava, avšak než to stačila udělat, objevilo se před ní zvláštní stvoření. Košišta! Hermiona nikdy nic takového neviděla. Bylo to odporné a každou chvíli to měnilo barvu a tvar v jinou věc. Nakonec se to změnilo ve slizkou hromadu hnusu a šinulo si to přímo k ní. Definuj slizkou hromadu hnusu. To vypadá na Snapea…
Strachy vyjekla a upustila učebnice. Vyletěly do vzduchu. Dala se na útěk, příšera ji však pronásledovala a svá slizká chapadla natahovala směrem k ní. A křičela „Mamííííí!“ nebo „Imhotep!“ Hermiona utíkala, co jí síly stačily a cestou se stále ohlížela. To musela utíkat velmi rychle. Chtěla udělat úhybný manévr a rychle zatočit do leva, ale byla tam moc hustá do prava, aby tu věc zmátla. Ale do někoho narazila! Nebyl to nikdo jiný než obávaný učitel lektvarů, Severus Snape! Slizká nestvůra a Snape vedle sebe… co mi to jen připomíná? Že jeden z nich se kouká do zrcadla… přesně. :D
*
Když se Severus probral z otřesu, který mu Hermiona způsobila, začal soptit. A kouřit. A házet pumy.
" Grangerová! Co to tu vyvádíte?"
" Pa, pane profesore. Pa, miláčku! Já, já utíkala před, před," koktala dívka, když zjistila, že ji obluda dohonila. Stála přímo za Severusovými zády. Tak kdo koho honí? (Ehm… perverznosti vynechejme.) Našla si zkratku.
" Před čím?" zvedl obočí.
Hermiona vytřeštěně zírala za něj a třesoucí rukou ukazovala za jeho rameno. Otočil se a spatřil tu obludnost. Zareagoval okamžitě. Rozbil zrcadlo. Bleskurychle vytáhl hůlku a vypálil několik kleteb. Příšera by měla podle všeho padnout k zemi, ale nic se nestalo! Příště si ten návod neotáčej vzhůru nohama. Místo toho se změnila v agresivní ovečku po nich začala ta obluda prskat nějaký jed, který měl účinky kyseliny. Severus to schytal z plné polní. A my chroustat buráky! Jeho kůže ho začala pálit a svědit, ale nedbal toho a bojoval dál. Hlavně chtěl ochránit Hermionu. Kyselina s vedlejšími účinky.
" Grangerová, zmizte odsud!" křikl na ni, když vytvořil štítové kouzlo. To však vydrželo jen několik vteřin, než ta věc zase vystříkla několik litrů jedu. Lihovar se šel bodnout.
" Ne, pomůžu vám!" vzepřela se a začala po nestvůře vrhat všemožné kletby, které znala. Nic však nezabíralo! Poté Severuse něco napadlo.
" Sectum sempra!" vykřikl a nestvůra se poté rozletěla na několik kusů. Psycho… Segal… Jeden však zasáhl Severuse do břicha a způsobil mu velmi vážné zranění. Severus se s výkřikem bolesti sesunul k zemi, z rány na břiše mu vytékalo mnoho krve... několik litrů…
*
Hermiona se po krátkém šoku vzpamatovala a svou hůlkou namířila na ránu
" Koagulatio!" ( koagulace - je srážení krve) jsem ohromena! Taky jste si všimli, že ačkoliv tady čteme úplný hovadiny, autorky se to vždy snaží zakrýt podobnou chytrou věcí, jako je „koagulace“ nebo v případě Veverek slovem „regulérně“, což autorka zřejmě musela hledat ve slovníku cizích slov? a krev se zastavila, Ale Severus byl velmi zesláblý. Pomohla mu zvednout se. Když stál, měl ruku kolem jejích ramen. A když ležel, tak… jí měl kde? Pod její botou nejspíš. Takhle spolu ušli několik metrů, když si Severus uvědomil, že ho Hermiona vede na ošetřovnu.
" Ne!" zavil Severus Z úhlu 90° to vypadá mooooc zajímavě… Pomoc!:D
" Musíte za madam Pomfreyovou!"
" Řekl jsem, že ne! Dokáži se vyléčit sám!" zavrčel přemáhaje silnou bolest. Snape = autorka = chytrej jak rádio.
" Těžko si můžete pomoct, když sotva chodíte!" protestovala. Kdeže měl tu ruku?
" Grangerová! Už mně vážně lezete a nervy! Prostě mě odveďte do sklepení!" Tentokrát zkrachovaly vinice.
" No dobrá.. ale postarám se o vás!" Na mučidla s ním…
" Grangerová!" „Co jééé?“
" Víte přeci, že až skončím v Bradavicích, tak půjdu na lékouzelnickou fakultu, ne? Trocha praxe mi neuškodí."
" Jen aby to neuškodilo mě! Rád bych se ještě dožil rána To já taky…" Já už snad ani ne… zavrčel, nicméně víc neprotestoval. Musel uznat, že má pravdu, síly ho už pomalu opouštěly.
*
Pomalu ho položila na postel. Ale předtím si s ním ještě třikrát hodila, aby nevyšla ze cviku. A začala se obhlížet po pokoji. Hledala knihy. Našla jeden zaprášený regál a na něm spoustu knih. U Snapea se dají najít i knihy?
" Vezměte si tu velkou knihu v černé vazbě," zasípal namáhavě regál. Jenže když se Hermiona podívala na knihy znovu, zjistila, že všechny jeho knihy jsou svázané v černé dračí kůži. Napoprvé si toho nevšimla.
"Ale kterou, jejich tu hodně!" Jejich čeho je tu hodně?
" Je to ta úplně vlevo, v druhé polici," poradil jí.
" Aha," řekla dívka. Chytrý. S nápovědou. Vzala si stoličku, aby na ni dosáhla a vytáhla knihu z regálu. Zbavila ji prachu a pavučin a objevil se nápis . Rufus Křivozubý - Proti a s černou magií.
" Myslím, že je to strana 248," řekl Severus namáhavě. Hermiona nalistovala příslušnou stranu a před ní se na obrázku objevila ona odporná stvůra jako nahoře v patře. BAF!
" Polymorf?" zašeptala. ( kdo viděl červeného trpaslíka, určitě si představí, jak to asi vypadalo :))) Hahahahahahahahaha… zzz. Teď mi to dokonale zhnusila…
" Přesně tak, přečtěte si o tom jeho jedu," podotkl Snape a Hermiona přikývla.
"To bude složité udělat protijed!" řekla zoufale. Kdo tvrdí, že ho budeme dělat?
" Nebude, když vám pomohu."
" Ale jak, musíte ležet!" Jestli tohle má být doktorkou…V jihlavské nemocnici se to ztratí…
"Mohu vám přece radit, Grangerová!" zavrčel Snape.
" No dobře," řekla a mávla rukou ??? směrem ke stolu. Objevil se na ní kahan, kotlík a potřebné ingredience. Rukou…?
" Nezapomeňte, že se musí dělat dle Goldpalttova zákona! Tady jen bezoár nepomůže," podotkl Severus. Ale jo, když ti ho narvu do krku!
" Já vím, pane profesore!" zavrčela nespokojeně, zatímco si prohlížela přísady. Některé byly jistě zakázané.
" Dobrá, tak do kotlíku nalijte vývar ze šalvěje a povařte jej. Šalvěj divotvorná je ještě legální, vím to! A odkud?:D Poté do něj vhoďte 3 unce sušených mločích oček..." diktoval jí Severus.
Postupovala přesně podle jeho pokynů a asi po hodině a dalších 50ti přísadách mohla, celá zpocená, kotlík sundat. Nevznikl však lektvar, ale účinná mast. Tu měla vetřít hluboko do rány. Severus mezitím upadl do lehkého bezvědomí... Pro jistotu.
Přes jeho oblečení mu však ránu ošetřit nemohla, a tak začala pomalu rozepínat všechny jeho knoflíky na hábitu. Nakonec zůstal jen ve spodním prádle. Porno! Bléééé!
Rána na břiše vypadala opravdu hrozivě. Navlékla si pro jistotu gumové rukavice, které si taky uvařila, aby mu do rány nezanesla nějakou infekci. Prsty zabořila do ještě teplé, mazlavé masti a počala he? s ní s ní co? potírat nejdříve okolí rány, a poté i vnitřek. Severus se při tom bránil.
" Klid, profesore, vím, že to bolí, ale musím to udělat," zašeptala mu do ucha.
*
Když ránu řádně otřela mastí, zakryla ji sterilním oslem mulem a zalepila. Poté se věnovala malým rankám na jeho těle. Když všechno ošetřila, připravila uklidňující a erythropoetinový lektvar a nalila mu je do krku. Přestane se autorka laskavě naparovat?? Doufám, že autorku nikdy nepotkám…
Přikryla ho dekou až ke krku a vyčerpaně se zhroutila naproti do křesla. Pozorovala ho a přemýšlela. Další slizká hromada hnusu místo mozku…
Díky Bohu, že jsem to zvládla. Nevím, co bych dělala, kdyby se už nikdy neprobral. Dřepěla ve vězení. On se probral?
Hermiona se během posledního ročníku do Severuse zamilovala. Obdivovala jeho práci, zkušenosti a teď, když měla možnost vidět ho téměř nahého...
Má úžasnou postavu. V tom jeho hábitu to není vůbec poznat!
Fuj. Tohle by mělo projít cenzurou.
*
Avšak i na ní na koho čeho, na NI za chvilku padla únava a víčka jí pomalu klesla. Spala tak tvrdě, že dokonce začala chrápat :). Umírám smíchy. Kopu hrobečky. K ránu to už Severus nemohl vydržet, a tak chmátl po své hůlce a vykouzlil velký mechanický budík, který měl za chvilku zvonit. Když se tak stalo, Hermiona s výkřikem vyskočila z křesla.
" Co.. co se to děje," rozhlížela se zmateně kolem.
Severus se ušklíbl a pravil: " Grangerová, dovolil jsem si vás vzbudit, jelikož jste mě rušila tím svým nehorázným chrápáním!"
" Cože? Já nechrápu!" zavrtěla Hermiona hlavou.
" Že ne? Chrápete jak starý závozník na pile," vysmál se jí. To je vděk, co? Jak ví, jak chrápe starý závozník na pile?
" To není pravda!" protestovala.
" Kdybych tu měl myslánku, ukázal bych vám to," podotkl věcně.
" Nechme to už být," začervanala se , " podle toho, jakou máte skvělou náladu, tak vám je určitě lépe!" zamluvila to Hermiona.
" Cítím se opravdu o mnoho lépe," připustil.
" Dobře, podívám se vám ještě na tu ránu," přešla k němu s mastí a rukavicemi. Vykouzlila si ještě namíchaný líh s benzínem a vatu. Jaksi zapomněla na kouzla. A sirky. S její pomocí zbavila Severuse náplasti. Nechtěla mu ji strhnout i s jeho chloupky, které se táhly od hrudníku a mizely pod gumou spodního prádla. No fuj, to je fakt nechutný… Začínám se štítit klávesnice.
Rána vypadala opravdu lépe. Vnitřní části se již zregenerovaly a zacelily. Teď už jen zbývalo podkoží a kůže. Namazala ono místo mastí a poté opět sterilně zakryla. Severus byl statečný, tentokrát vydržel i tu pálivou bolest.
Hermiona se chystala zvednout, když vtom ji chytil za zápěstí. Podívala se na něj překvapeně. Černé oči ji propalovaly nebezpečným pohledem. Pak však jeho tvář na okamžik rozjasnil krátký úsměv. A dost! Karle, jdeme! Vemte mě s sebou!
" Děkuji vám, slečno Grangerová, za všechno," řekl potichu a Hermiona zčervenala. Černá, červená… jak divná šachovnice!
" Ne, nemáte zač pane profesore. Na mém místě byste udělal to samé." To jo, ten sotva!
" Zřejmě ano. Bude z vás skvělá léčitelka," řekl po chvíli.
" Děkuji vám, ani nevíte, co pro mě vaše uznání znamená," vydechla blaženě a v návalu štěstí Severuse objala. Jasně, s tou dírou v břiše, skvělá léčitelka. Chvíli nevěděl, co dělat, ale pak si k sobě Hermionu přitiskl také. I v tom bylo jisté vyjádření díku. V tom okamžiku do jeho komnat vstoupil Brumbál. Viděl, jak se ti dva objímají a pobavilo ho, jak oba od sebe odskočili, když ho spatřili, jako by dělali něco zakázaného. Proč jako? Proč jako co? Proč „jako“ by dělali něco zakázaného. Ona je přeci pořád studentka, ne?
" Pane řediteli, vysvětlím to," řekl rychle Severus.
" Není třeba, viděl jsem dost. Věřím, že v tom není nic nečestného. Už bylo na čase, Severusi!" zasmál se stařík a vycouval z místnosti. Zlatý Vikachu… Brumbál už zase ví něco, co nikdo jiný neví…
" Co tím myslel?" zeptala se Hermiona zmateně.
" Kdo ví?" pokrčil rameny.
Brumbál tím myslel, že bylo už na čase, aby se konečně zamiloval. Ha ha ha ha ha ha ha ha… legrační jak Smrtčiny ponožky… to neberte vážně, protože moje ponožky JSOU legrační.
KONEC
ROFL!
(Skye, 7. 3. 2011 11:13)