Vinar a.s.

Život – Mariana

Smrt – Vinar

1.Kapitola – Araxiny Žertíky pro Makrelku na povzbuzení

Bylo to docela na těsno, ale nakonec jsme se do té Mary Sue kategorie vešly, my, Autorka První zvítězila SS/HG. Snad to přežije i ta druhá polovina, jestli myslíš nás, tak tě asi předem zklamu, děvče. My, Autorka Druhá. která chtěla Poberty. Snad příště. Takže přidávám první kapitolku, snad se bude líbit. Doufám, že ne, jinak skončím na psychiatrii…

Mariana

Seděla při snídani a uličnicky se uculovala. Její kolegové po ní pomrkávali a čekali na jakýkoli náznak jejího ZLOčinu. Zvykli si, že tento obličej nevěstí nic dobrého. Nejspíš další záchvat marysueovitosti. Nebo kocovina… Tedy pro ně ano, ale pro jistého profesora lektvarů a pro nás to nevypadalo tak dobře. A pro ježky taky ne.

I studenti vycítili to napětí a schválně se zdrželi u snídaně. Jejich očekávání bylo naplněno. Ach ne…

Do síně vlál profesor lektvarů, už zase vlaje… zajímalo by mě, kdy se naučí pořádně chodit. Nejspíš hned potom, co odvlaje někam za horizont. Severus Snape se svou typickou kamennou tváří, kterou si nesl v ruce. Všichni se však zarazili na jeho oblečení. Tak je vlál s sebou. Jeho typické oblečení s vlajícím pláštěm mělo nezvyklou barvu. Vsadím se, že růžovou. Místo obvyklé černé barvy bylo ostře růžové. Začínám si zvykat na myšlenku, že kořen ‚zvyk‘ tu bude nezvykle často. Musím kouknout do terminologie, co je ostře růžová… to nás na škole neučili. Já jen vím, co je ostře fialová – já.

Celá síň vybuchla smíchy. Celá síň byla v tu chvíli vyvražděna profesorovou kamennou tváří. Profesoři leželi na stole, a ne pod stolem, jak to bývá zvykem, a smáli se spolu se studenty. Někteří to neuseděli a převrátili se ze svých židlí. Araxa vybuchla smíchy. Araxa ležela na stole. Araxa to neuseděla a... teď co? Mám lítat? Zavlaj to do autu.

"Grangerová! Tohle si vypijete!" Křikl směrem k profesorce obrany. Začnu pro jistotu vodkou… a konec s obranou….

Ta se neudržela a začala se smát s ostatními. To je smíchu takhle po ránu… nechutné. Nejspíš jedou na efedrinu.

Jejich spory se stali legendami školy. Ti spory se totiž mají čile k světu. Ti spory ještě neodvláli. Nebylo dne, kdy by jeden druhému něco neprovedl. Snape jí zablokoval vstup do třídy, takže celou hodinu stála ve dveřích a vyučovala. A koho jako? Zeď?:D Nebo ty dveře…?

Ona mu zase začarovala židli, takže když se pokusil vstát, tak to nešlo. Celá škola ho pozorovala, jak se nenápadně snaží vyplížit ze síně s židlí na zadku. Nenápadně. Aha… Tak teď už se směju taky.

* * *

Snape došel až ke stolu, kde už se všichni skoro uklidnili.

"Ale kolego, co se vám stalo s oblečením?" Zeptala se klidně. Při pohledu na tebe zrůžovělo.

Její otázka vzbudila další smích, který se slovy: „Tady se nedá spát!“ odešel někam jinam. zklidnil jediným jeho mrazivým pohledem. Místo sedativ… ty jsou pro nás.

"Nedělejte, že to nevíte!" Zasyčel potichu, ale výhružně. Tenhle tón všichni znali. Znamenal: Zmiz pokud se chceš dožít dalšího dne. Tak já mizím, čau! Počkej, teď to bude napínavý..

"Copak vy to nedokážete vrátit zpátky? A to jste čaroděj?" Pokračovala dál.

Tohle provokování bylo na denním pořádku. Bez toho už by si nedokázali představit život. Jaký život?

"Zkoušel jsem to, ale nevím, co jste na to použila za kouzlo." Zavrčel.

"Proč pořád já? Jak bych se k vám vůbec dostala?" Hrála nevinnou. Hollywood už na tebe čeká.

"To sice nevím, ale postarám se, aby se to už neopakovalo." Otočil se a vlál mířil pryč. Ve dveřích ho zarazil její hlas. A blesk rozčísl nebe a hrom otřásl zemí…

"Měl by jste na vyzkoušet neutralizační kouzlo. A mimochodem, bylo velmi snadné se k vám dostat." A Severus úžasem slintá, už zase je za debila. Prohodila uličnicky a dál pokračovala ve snídani. Když se jí v ní všichni vyváleli… smíchy.

* * *

Do Bradavic nastoupila před šesti měsíci. Bylo to pár měsíců po smrti Voldemorta.

Byla to velká bitva, ale Harry nakonec zvítězil. Zemřela spousta lidí a kouzelnické společenství se začalo vzpamatovávat. Naráz, že jo. Šlo to velmi pomalu a proto to má v jedné větě přijala místo zde. Nikdo jiný o něj nejevil zájem. Všichni se báli toho prokletí. Židle na zadku… :D

Od první chvíle, kdy nastoupila, začal mezi boj. Kdo první najde přebývající mezeru, vyhrál mozek… Mám bonus, našla jsem čárku navíc a o jedno slovo (je mi jedno jaký) méně. Co jsem vyhrála? Ani jeden tomu druhému nezůstal nic dlužen. Oko za oko, zub za zub. Tímhle heslem se řídili. Za týden to u nich doma vypadalo takto: „Podej mi žuby!“ „Nevidím.“ Studenti i profesoři si jejich šarvátky rychle zamilovali. Kromě těch, kteří sbírali zuby a čistili podlahu od krve. Dokonce se na ně začali uzavírat sázky. Přesto se na Snapeově chování nic nezměnilo. To on vždycky moc rád, vlát hradem v růžovém hábitu… jen to ho dokázalo přivést k orgasmu! A nás k šílenství. Pořád to byl ten stejný, slizký profesor jako tehdy, když tady studovala. Až na to, že teď byl růžový… a bez zubů…

* * *

Vstala od snídaně a zamířila do kabinetu pro věci. Celý den byla velmi ostražitá. Bůh ví, jak se jí pomstí. Bůh to ví, ale už by něco mohl udělat. Jenže nic se nestalo. Bůh zaspal.

Do tříd se dostala, nikde na ni nečekal kýbl s vodou a dokonce se i v klidu naobědvala. To nevěstilo nic dobrého. Snape nebyl někdo, kdo by jen tak odpouštěl. Pokud jí dosud nic neprovedl, tak chystá opravdu něco krutého. Tak teď jsem napnutá jak ta židle na zadku. Nebo zadek na židli, kdoví, jak to bylo. Lepší to nezkoumat…

Divila se, že jí za tu růžovou nezabil. Asi se musel hodně držet. Vzpomněla si jak vypadal a potlačila nutkání se rozesmát. V klidu se dostavila na večeři. Měla docela dobrou náladu, kterou si nechtěla nechat zkazit za jakoukoli cenu. Mrtvola sem, mrtvola tam… hlavně že se bavíme! A najíme.

Pohled jí zabloudil k profesoru lektvarů. Pořiď si mapu! Ten jeho výraz ji varoval. Už když vstoupila, cítila to napětí v celé síni. Židle na zadku přijela! Všichni čekali, co se stane. Sama z toho neměla dobrý pocit, ale nedala to na sobě znát.

"Dobrý večer." Pozdravila kolegu.

Zahleděl se na ni tím svým pohledem na té svojí kamenné hlavě a lehce přikývl jak bylo jeho zvykem. Vyhlašuji pátrání po několika uprchlých čárkách. Pravděpodobně mají židli na zadku. Tolik židlí na hradě nemají.

Sedla si ke stolu a naložila si večeři. V tu chvíli strnula.

Měla pocit, jako by začalo pršet. Zvedla hlavu ale nikde nic. Ptáček…

Sáhla si na vlasy, ale ty byly suché. Asi se mi něco zdálo.

Znovu se pustila do jídla a zarazila se. Znovu měla ten divný pocit. Veverka… v Bradavicích je jich poslední dobou nějak hodně. Postřílet!

Znovu si pročísla rukou vlasy, ale nic. Tohle se jí nelíbilo.

Očima se zastavila na síni. Několik studentů ji pozorovalo a skrývalo své úšklebky. Ne moc úspěšně, zdá se… to víš, gympl…

Kruci, co se děje? Otočila se na své kolegy a zarazila se.

Všichni ji pozorovali. Otočila se na Snapea a její podezření se potvrdilo. „Umím otáčet hlavou.“

Jen těžko skrýval pobavení nad jejím chováním.

"Co jste to zase udělal?" Vyjela na něj.

"Já?" Dělal, že nechápe. Já to předstírat nemusím… on taky ne, ale bojí se to přiznat.

Zase se ozval ten pocit, což jsi zřejmě zaslechla očima, viď a ona rychle vzhlédla.

Viděla poslední kousky mizejícího mraku. Byla zlostí bez sebe.

Jakmile se chvíli nedívala, tak se znovu objevil a začalo znovu pršet. Znovu. Znovu?

"Odčarujte to!" Znovu.

"Vy to sama nezvládnete? A to jste čarodějka?" Použil její slova z rána a zleva přiletěla rána.

Prudce vstala od stolu a zamířila ze síně. V půli síně se jí nad hlavou znova objevil mrak. Studenti už se neudrželi a začali se smát. A nespletla si to náhodou se zvukem pocitu židle na zadku?

Došla do svého pokoje a práskla dveřmi. Chudák mrak…

"Ta sketa!" Vykřikla do ticha. Chudák mrak... to si nezaslouží. Chichichichichichichi… zcvokla jsem se!

"Tohle přehnal, ale já si to nenechám líbit!" Začala přecházet po pokoji a vymýšlet plán pomsty.

Chudák mrak…