CDL 1
Drahocenná Mongolskeo Engolskeo, dcero Engalyi,
Ministerstvo kouzel státu Anglie království už není, co bývalo.... Vás žádá, abyste se dostavila dne 20.8. 1990 moment, to bylo Harrymu deset a Voldemort byl v pejru v 10:00 dopoledne do jeho budovy, z důvodů obnovení soudního řízení jeho vrahů. Toho ministerstva? Vrahů ministerstva?
Dále jste žádána o účast v řízení pana Luciuse Malfoye, jako svědek obžaloby.
S přáním všeho nejlepšího
Henry Smith, první náměstek ministra kouzel George Bluebeho.
Takovýto dopis přinesl elfce puštík, zrovna, když si obvazovala zranění po boji. Boj o půllitr.
‚Teď to ten vůl Popletal bude rozmazávat, ale předtím nic nedělal!‘ pomyslela si Engolskea a připravila se na cestu do Anglie. Zapomínám, kdo je kdo.
***
Takovýto dopis přišel i jejím třem přítelkyním až na to, že každá z nich tam měla své jméno. No neříkej… :D Všechny se přeci nemohly jmenovat Engolskea, to by bylo trapné…
Všechny se začaly připravovat a v daný den dorazily do staré dobré Anglie. Která se za tu dlouhou dobu vůbec nijak nezměnila. Až na to, že se stala republikou...
***
„Jé, pardon! Moc se vám omlouvám!“ zamumlala Engolskea, když náhodou vrazila do vysoké postavy zahalené v zelené kápi, a oddělávala si dlouhé blonďaté vlasy z obličeje. Náhodička… skrytá kamera je vedle. Jmenovaly se jinak, ale všechny byly blonďaté.
„Engie?“ pomohla jí na nohy postava. Engolskea na ni vrhla udivený pohled a postava si sundala kápi.
„Sar?“ opáčila udiveně Engie a radostně svou dávnou přítelkyni objala. To je ale náhoda, že všichni staří známí do sebe každou chvíli vráží, že?
„Co ty tady děláš?“ zeptala se Sarutana Engolskey. Sarutan je krycí jméno.
„Pozvali mě sem! Co ty?“ odvětila Engie.
„Mě taky! Prej ňáký řízení s Luciusem Malfoyem! Jak se máš?! Co jsi dělala celý ty roky?“ opáčila s úsměvem na rtech zrzka. Zpomal, bejby!
„Pronásledovala jsem Smrtijedy… Musela jsem se smát je pomstít,“ odpověděla jemně Engie. Pomstít Smrtijedy?
„Podařilo se ti to?“ chtěla vědět Sar.
„Ne… stýská se mi tak po něm ještě víc…“ přiznala Engie a mírně se jí leskly oči. Po Smrtijedech?
„To zvládneš… musíš zapomenout!“ konejšila ji Sar. Teď je řeč o kokainu, kdyby to někomu nedošlo…
„Tys zapomněla?“
„Ne… uklidňuji se tím, že teď je na lepším místě!“ …na tom, na kterém končí zabavené drogy… v hajzlu… nebo v cele. Volím hajzl, tam jsem totiž taky.
„Asi máš pravdu… kéž by tak šlo všechno vrátit…“ zadoufala Engie, když tu do ní Sar najednou drcla loktem a ukázala do výtahu, který se právě chystal odjet. Místo činu.
Obě tam rychle nastoupily a zjistily, že tam jsou jen čtyři… a že ti další s nimiž jedou, jsou jejich kamarádky.
„Gnio?! Aitie?!“ Jak byl ten výtah asi široký? vydechla udiveně Engie a obě postavy se za nimi otočily.
Jedna byla neuvěřitelně vysoká Usámo, mrakodrap, a vysoký? měla na sobě dlouhý rudý hábit, který se báječně hodil k její bílé pleti a úplně hladkým havraním vlasům. Když se Engie podívala postavě pozorněji do obličeje tak zjistila, že je to figurína její ďábelský vzhled způsobují bílé duhovky a krvavě rudé rty, které když pootevře, tak jsou vidět bělostné špičáky… byla to totiž upírka. Dál to nečtěte, jinak vám to vysaje mozek.
Druhá postava byla o něco menší, s kratšími hnědými vlasy a čokoládovýma očima, v krásném nebesky modrém hábitu a na trošku ztrhaných rysech obličeje byly znát útrapy z každonočních bolestných přeměn v nějaké zvíře… byla to Medvědí žena, ale raději se přeměňovala v méně nebezpečné tvory, a proto ji to bolelo. Je to masochistka nebo náboženskej radikál…nebo medvěd.
Ty dvě si zamyšleně a hladově prohlížely zrzku, která byla vysoká přibližně jako Medvědí žena, měla jasně zelené oči a trošku pihatou pleť a oblečena byla v jasně zeleném hábitu; a vedle ní stojící blondýnu s dlouhýma kudrnatýma vlasama, které zakrývaly její špičaté uši, a očima modrýma jako letní obloha, která na sobě měla dlouhé temně oranžové šaty s rozparky na obou nohách, aby jí nebránily v pohybu, kolem pasu měla ozdobný pás s mečem, dýkou a hůlkou a přes to měla přehozený bílý plášť. Průhledný, aby to bylo všechno hezky vidět. Už jsem si říkala, kdy ta věc s mečem přijde…
„Sar! Engie!“ Nesar mě radši… opáčily svorně Gnialtea s Aitilkeou a všechny se začaly objímat. Poď sem, nech sa s tebou zblížim… S tím mečem to muselo jít nádherně. Ve výtahu. Co víc chtějí? Blíž už si být nemůžou.
„Tak dlouho jsme se neviděly!“ zasmály se staré přítelkyně a začaly se bavit o tom, co dělaly, když se neviděly, což jim zabralo celou cestu až k Odboru záhad, kde vystoupily a zamířily do soudní síně číslo osm, kde už byl celý Starostolec.
Když se otevřely dveře a čtyři bývalé přítelkyně vstoupily, tak působily velkolepě. Při bližším pohledu bylo vidět, že v sobě mají myší díry… Pohled pro bohy to musel být… aspoň už vím, proč jsou šílení.
Jak tak šly stále dál k lavici svědků, tak jim připadalo víc a víc věcí podivných – Starostolec se mezi sebou vůbec nebavil… protože byl dřevěný jeho členové vyhlíželi dosti nervózně a těkali očima sem a tam.
Gnia se Sar pomocí svých napolo zvířecích smyslů zavětřily zvláštní pach a dávným znamením si to daly najevo. Aitie a Engie mezitím pozornýma očima zjistily, že tam není vše v pořádku, ale žádná z nich si z toho nic nedělala – dávaly to za příčinu návratu do staré vlasti. Co?
Jakmile byly uvnitř,tak se za nimi zavřely dveře a zamkly se na závoru.
„A kurva…“ Konečně rozumný slovo:D:D procedila skrz zuby Gnia, když si uvědomila, že padly do pasti Smrtijedů. Taky úplnou náhodou, kdyby to někomu bylo podezřelé.
„Plně souhlasím, švagrová!“ odvětil vysoký blonďák, který byl na soudcovském stupínku.
„Zdravím, Luciusi! Jak se má Narcisa?“ odsekla cíleně Aitie, taky jsem už zacílila… která nechtěla, aby Gnia udělala nějakou chybu. Oslovený zbledl, protože i jeho žena byla mrtvá. On je mrtvej?
„Ty jedna malá mudlovská šmejdko!“ zasyčela Belatrix Lestrangeová, která seskočila těsně před Aitie a mířila na ni hůlkou. Asi to bylo nízko. Belatrix je Kung Fu Panda.
„My všechny máme mnohem čistější krev, než se tobě kdy mohlo zdát, Belatrix! Ale jinak nám na tom vůůůbec nezáleží. Nyní nám laskavě pověz, proč jste nás sem nalákali!“ vyzvala Smrtijedku Gnia, když se uklidnila. Není to jasné?
„Chachachá! Copak ti to ještě nedošlo, upírko?! Chceme vás zabít!“ Ne! Nevěřím. A já doufala, že bude mejdan.
zasmála se Belatrix a s ní i několik dalších Smrtijedů.
„Jasně, to ti to nedošlo, Gnio?!“ otočila se Sar na upírku a očima ukázala ke dveřím a k Engie, která už zaujala bojovnou pozici a v duchu začala spřádat slova kouzla, které je mělo zachránit. Když se Engie zaleskly modré oči zelenou barvou, to kvůli zmatení nepřítele tak její kamarádky klesly na zem a ona mezitím uspala všechny Smrtijedy jednoduchým kouzlem.
„Mizíme!“ zavelela Engie a všechny vyběhly ze síně, ale tam už se začali trousit další Smrtijedi. To se ještě stíhají rozmnožovat?
„Na Odbor záhad!“ prohlásila Sar a její kamarádky ji následovaly k tajemným černým dveřím. Přiznejte se, která to schytala futrama?
„Za mnou!“ ujala se vedení Aitie a všechny se rozběhly do jedněch dveří a všechny najednou dostaly se do síně věšteb, kterou proběhly a zmizely v zákrutech labyrintu, kterým se mohly dostat kamkoliv k rozzuřenému bejkovi na Odboru záhad.
Vyzkoušely několik dveří, ale všude byli Smrtijedi. Spíš jejich volební plakáty.
Naštěstí objevily jednu místnost, kde žádní nebyli… byla to komnata v jejímž středu stál kamenný oblouk, do něhož se před mnoha lety propadl Sirius Black.
„Jak si myslíte, že se cítil Sirius, když padal dovnitř?“ Nadšený zrovna nebyl. zeptala se Engie, unášena vzpomínkami, svých kamarádek, které zabezpečovaly dveře.
„Možná budeme cítit stejný pocit až nás najdou Smrtijedi!“ odsekla ledově Aitie.
„Nehádejte se! Nesmí nás dostat!“ prohlásila Sar rozhodně, ale po chvilce se skácela na zem, protože ji zasáhlo kouzlo jednoho Smrtijeda, který se spolu s ostatními dostal dovnitř. A kudy jako? To máš za blbý kecy! Haha.
„Do prdele!“ ulevila si elfka, která se už vrátila do svého normálního stavu jak asi musel vypadat její nenormální stav? Vážně to chceš vědět? a statečně bojovala s ostatními proti Smrtijedům.
Aitie se střídavě proměňovala v různá zvířata a trhala Smrtijedy na kousíčky; Sar se převtělila do své vlkodlačí půlky, (jak vypadá vlkodlačí zadek?) (…) a proto měla žluté oči, vše slyšící uši, velké tesáky v ústech a na rukou drápy; zadek má ruce? (neptej se…) Gnia nechala svá křídla, aby se objevila a potom, létaje nad Smrtijedy, vrhala na ně šavli kouzla; zatímco Engie bojovala kouzelným mečem, který uměl i vysílat kouzla.
Prostě mařeny…
TBC… a tubera to nebude.
